Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet.
Ž 50,2–3
I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho.“
Mk 12,32
Žalm 50 je pře Hospodina s jeho lidem. Hospodin však nežaluje Izrael kvůli množství obětí ani kvůli tomu, že se naučil jeho přikázání nazpaměť. Vadí mu, že si Izraelci myslí: „Bože, tady máš svůj úplatek, vezmi si jej a nech nás dělat, co chceme.“ Proto Pán Ježíš, dotázán na největší přikázání, cituje Písmo tak, aby bylo zřejmé, že víra v jediného Boha má důsledky v životě věřícího. „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly! Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe!“ Zákoník pochválí Ježíšovu odpověď a dodá, že žít ve vztahu lásky k Bohu a k bližnímu je víc než všechny zápaly a oběti. A tento vztah je v Božích očích ta pravá zbožnost, ten od nás žádá, abychom byli jeho svatým kněžstvem.
Hospodine, chraň nás před formální zbožností, v níž tě chce člověk uchlácholit nějakými úkony, ale své vztahy si chce režírovat sám podle svého. Dej, ať na tvou lásku odpovídáme svou láskou.
L 18,1–8 * 1K 6,1–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
