Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!
Ž 67,8
…abyste mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.
Ef 3,18–19
Tak dává nám Bůh svoje požehnání, nebo se jej máme bát? Jestli je Bůh tak dobrý, že nám přináší požehnání, proč se mi děje tolik zla, proč chodí po zemi tolik vrahů, zlodějů a dalších? Nemáme dostatečně smysluplnou odpověď na tyto otázky, ať už se rozhodneme v Boha věřit, či nikoli. Na Boha těžko můžeme svést svá selhání. Prostě selháváme. Teprve až si to budeme ochotni přiznat, pochopíme, že Bůh, který nutně vše stvořil dokonale, nestrpí nedokonalost, kterou vytváříme my sami. A z toho plyne strach, či lépe řečeno bázeň. Bázeň z toho, že nás Bůh může trvale zavrhnout. A on to nedělá, ale nabízí nám svůj život. Dal sám sebe v Ježíši Kristu, ne aby vymazal nás, ale aby vymazal navěky naše hříchy. To je to požehnání: že nás navzdory všemu stále miluje.
Bože, děkujeme, že z tvé lásky smíme žít.
Dt 7,6–12 * Dt 9,15–29
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
