Izrael je spasen Hospodinem spásou věčnou. Stydět a hanbit se nebudete navěky, nikdy.
Iz 45,17
I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.
Jk 5,8
Opravdu se už nikdy nemusíme za nic stydět? Vždyť člověk dokáže být ve své pošetilosti někdy hrdý i na věci, za které by se měl přinejmenším začervenat. I Boží lid občas dokáže zaměnit zdravé sebevědomí za namyšlenost, nadřazenost, nafoukanost na vlastní vyvolenost a Bohem danou spásu. K tomu však prorok nepochybně neukazuje. Ujištění, že „stydět a hanbit se nebudeme navěky“, jistě neznamená, že si už nikdy nebudeme muset sahat do svědomí (ať jako jednotlivci, či jako církve). Ustavičnému soudu Božímu, onomu každodennímu žití a zpytování pod zorným úhlem věčnosti, se nevyhneme. Žít bez hanby a studu je mnohem spíše zaslíbením, že Bůh je s námi. Ovšem jen tehdy, jsme-li ochotni přijmout jím nabízenou ruku, jeho nikdy nepomíjející spásu.
Díky ti, dobrý Bože, za tvou nabízenou pomocnou ruku.
Pís 8,4–7 * Ga 4,1–7
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
