Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Ž 112,4
Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému.
2K 4,17–18
Soužení a sláva. Tma a světlo. Lehkost a váha. Mimochodem, víte, že hebrejský výraz pro slávu znamená taky váhu a tíži? Sláva prostě vždycky hodně váží. Ale zpět k úvodním kontrastům. Je to otázka pohledu. Jak se díváme a hlavně odkud. Z pohledu věčnosti mnohé těžkosti vypadají jako nic zvláštního. „My v nebi vidíme: vše, co pokládáte za zlo, je dílem milosti“ (Martin Buber: Chasidské příběhy). Čím to je? Tím, jaký je a jak působí Bůh. „Milostivý, plný slitování, spravedlivý…“ On dává vše na správné místo. To znamená: do slávy – své slávy. Jednou to uvidíme. Bůh je dobrý, proto smíme čekat pořádnou tíži slávy.
Pane, pomoz nám, ať si smíme i v těžkostech zachovat perspektivu naděje a smyslu pro to, co zatím není vidět.
Mt 9,35–10,1 * Ř 16,17–27
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
