Byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
Ž 116,6
A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
2K 12,9
Kdyby existoval Bůh, tak by to nedopustil. Toto zaklínadlo je slyšet leckdy, když se děje něco, co se vymyká lidskému chápání. Je v rozporu s ustanoveními Desatera Božích přikázání. Současně vyjadřuje pohrdání mluvčího. Je výsměchem, narážkou na Boha i na křesťana: Bůh není, protože jinak by se to a to nestalo. Sem se nenechme dotlačit. Desatero není od Boha pro Boha, ale od Boha pro nás. Křesťany z nás nedělá to, že žijeme v tzv. křesťanském světě, ale právě a jenom to, že věříme v Boha, v oběť jeho Syna, že respektujeme Desatero v každodenním životě. Přiznáváme svou slabost, a on nás každého jednotlivě nechá vírou vítězit. A protože tato víra jednotlivců upadá, žijeme ve světě takřka nekřesťanském.
Hospodine, dávej mi poznat, jak jsem sláb, a dopřávej mi vítězit pouhou vírou v tebe.
1K 14,1–5.27–40 * Žd 10,1–18
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
