Rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
Ž 143,6
Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
Zj 22,17
Co všechno ukazuje naše duchovní žízeň? Více, než by se mohlo zdát. Žalmista volá, žízní, prahne. Což ukazuje na nedostatek. Bůh je daleko, není ho plnost. I taková období mohou v životě věřícího přijít. A je lehké u toho skončit a pouze si zoufat. Či dokonce dojít k závěru, že musí být něco špatně s naší vírou. Co ale druhá strana mince? Co jiného totiž znamená duchovní žízeň po Bohu než to, že vím, jak chutná společenství s Bohem. Co jiného znamená žízeň po Bohu než to, že má duše má věčný život a potřebuje živou vodu, živého Boha. A tak i chvíle vyprahlosti jsou pro věřícího ujištěním, že je znovuzrozen z Ducha (1P 2,3). Protože jinak bychom si vystačili s kdejakou cisternou (Jr 2,13). Ale ten, kdo okusil vodu z Boží studny, ví, že jinde život není (J 6,68).
Drahý Otče, žízním, ale nechci pít z jiných pramenů. Prosím, napoj mě svou přítomností!
J 20,1–10 * J 20,19–23
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
