Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
Ž 69,6
Vysvoboď nás od zlého.
Mt 6,13
Pošetilost je slovo, kterému dnes málokdo rozumí. Přitom není asi lepší ilustrace hříchu. Dělám něco, co bych dělat neměl, i když vím nebo alespoň tuším, že si tím uškodím. Vrcholem pošetilosti pak je, když takové jednání opakuji. Je to vlastně naprosto jasné a takové jednání se jeví jako směšné a nelogické. Kdo by si přece chtěl záměrně škodit? Problémem však je, že v tom, co děláme, nás často ovládá pýcha – ta naše touha nenechat se omezovat, vystačit si sám, mít všechno pod kontrolou. Člověk potom zákonitě nedůvěřuje Bohu a nevidí, jak moc si škodí. Pošetilost je klamné poznání, hloupost, omezenost, nepoučitelnost, zarputilost, nerozum a bloudění. Tak to vidí Bůh. Takový člověk v důsledku nerozumí své cestě (Př 14,8). Velkou milostí pro nás je, když nám Bůh ukáže, čím si škodíme. Odhaluje náš hřích, naše provinění a naši pošetilost. My pak s Jóbem smíme vyznat: „Lituji, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl.“
Děkujeme, Pane, že odhaluješ naši pošetilost, v tobě je naše záchrana.
Jb 38,1-11a * Jb 42,1-6 * Mt 27,1-14
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
