Nebudu se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati.
Iz 57,16 (K)
Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
2K 5,19
Ekumenický překlad říká: „Nebudu na věky rozlícen.“ Je to trochu srozumitelnější. Je to o Božím smíření. Boží smíření nám Bůh určil jako předmět zvěstování. Smíření je od pojmu mír. Jako křesťané jsme nebyli do tohoto světa vysláni jako hlasatelé soudu, ale jako hlasatelé smíření. Zkusme se poohlédnout v životě a připomenout si různé situace v mezilidských vztazích. Jak jsme je řešili? Vnášeli jsme do nich smíření, nebo jsme začali otázkou: Kdo je vinen, kdo je za to, co se stalo, zodpovědný? Byli jsme prokurátory nebo soudci? To nám nepřísluší, soud náleží Bohu. Nesmíme si hrát na ty, kdo mají na světě dělat pořádek, ale máme do něj vnášet pokoj a smíření.
Bože, prosím, učiň mne nástrojem smíření a pokoje.
Iz 57,17–21 * Jb 31,16–40
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
