Napravte své cesty a své skutky a nechám vás přebývat na tomto místě.
Jr 7,3
Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí.
Sk 2,45-47
Starý Izrael pobýval na mnoha místech, která bychom si za ráj na zemi asi nevybrali – na poušti, pod nehostinnou horou Sínaj, vlastně i ona zaslíbená země je spíš kraj vyžadující mnoho potu a tvrdé dřiny. Ovšem Boží logika hledí jinýma očima. I ten nejkrásnější a nejúrodnější kraj by byl pustou pouští, kdyby v něm člověk necítil Boží přítomnost a blízkost. A stejně tak i kamenitá poušť je nad všechny rozkvetlé zahrady, pokud po ní člověk může kráčet ve společnosti Hospodinově. Když nás prorok vyzývá, abychom narovnali své cesty, chce tím říci, že máme vpustit Hospodina právě na to místo, kde se nacházíme. Že máme vpustit Boha do své každodennosti.
Bože Abrahamův, Izákův a Jákobův, Otče našeho Pána Ježíše Krista, přijď do mého srdce a proměňuj všechny mé cesty.
1K 3,9-15 * 2Te 1,1-12
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
