Denní zamyšlení středa 23. února

Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
Ž 119,6

Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
J 4,34

Když člověk slyší o přikázání, má většinou pocit, že se mu někdo příliš plete do života. Ale jsou i chvíle, kdy je vděčný, že mu někdo poradí. Co je nám platné, že můžeme jít, kam chceme, když nevíme, k jakému výsledku to povede. Nejde jen o svobodu, ale i o následky. Svoboda je nemyslitelná bez možnosti včas odmítnout všechno, co sice chutná sladce, ale zůstane po tom hořkost a zklamání. A právě takovou svobodu nám Bůh ve svých přikázáních nabízí. Důvěřovat však můžeme jen tomu, koho dobře známe, o kom víme, že mu na nás záleží a že už nám někdy pomohl. Právě takového přítele nám doporučuje žalmista. Můžeme ho poznat v Hospodinu. Každé Boží přikázání je jako jeden z ukazatelů k cíli. Jít, nebo nejít Boží cestou, to zůstává nejvyšším naplněním naší svobody.
Chci na tebe a tvá přikázání, Pane, i dnes brát zřetel.

L 6,43–49 * Ef 5,1–14

Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář