Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
Př 16,32
A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.
Ř 14,19
Ten verš zve k pokoře. Co je to pokora? Třeba elegance duše. Jsou lidé, kteří ctí zásadu Co na srdci, to na jazyku neboli Z mosta do prosta. Jsou vždy slyšet. V diskusích na poradách se hlásí o slovo jako první. Jsou slyšet na zastávkách, před obchody, ve vlacích. Mají ten správnější ze správných názorů nebo postojů. Umějí dobře umýt záda, když chtějí. Co s takovými? Těšíme se na konec. Na konec té porady. Netrpělivě vyhlížíme trolejbus, chceme být co nejdříve obslouženi u pokladny. Prostě zmizet. A potom jsou tací, kteří víc poslouchají. Když mluví, tak ne zeširoka. Váží slovo. V jejich řeči není stopa po bohatýrství, necítí se být řediteli zeměkoule. Takoví vyzařují onu eleganci duše. Jak obstojím já?
Pane, pomoz mi, aby z mé duše vždy vyzařovala radost, shovívavost a láska.
Ef 3,11–14 * Žd 10,19–25
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
