Dobrořeč, má duše, Hospodinu, on ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje.
Ž 103,2.3
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
1J 4,10
Víra má svou paměť. Většina biblických modliteb proto začíná vzpomínkou na to, co všechno už pro nás Bůh udělal. Je dobré vědět, oč se můžeme opřít a od čeho se odrazit. Naše modlitby pak nezačínají od nuly, ale navazují na příběh našeho života, národa a celého lidstva. I my patříme mezi ty, kvůli nimž byl stvořen svět. Vesmír je tu kvůli nám a my díky němu. Žalmista připomíná dvě konkrétní věci, v nichž poznáváme Boží pomoc a podporu. Odpuštění a uzdravení. Ani na jedno z toho není nárok. Odpustit znamená uznat chybu. Uzdravit vyžaduje sílu znovu začít. K obojímu je třeba se vzchopit. Uzdravení ani odpuštění si nezařídíme ani nevynutíme. Je to dar, který nás ujišťuje, že na nás někomu záleží. Mnohokrát nám už bylo odpuštěno a mnohokrát jsme byli povzbuzeni. Máme proto nač vzpomínat a v co doufat.
Pane, dej, ať nikdy nezapomeneme na ty, kteří nám odpustili a kteří nás povzbudili.
Jr 30,8–11a * Iz 50,4–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
