Jób Hospodinu odpověděl: „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku.“
Jb 40,3–4
Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
1K 13,12
Nejčastěji na položenou otázku neodpovíme, když na ni neznáme odpověď. Anebo když mluvíme s někým, koho považujeme za moudřejšího, vzdělanějšího, významnějšího, než jsme my sami. V takových chvílích chceme, aby nás on sám poučil, vysvětlil nám danou věc. Proč ale tak často během modlitby Bohu „diktujeme“ svá přání? Když umírala má babička, celá rodina se u ní scházela a prosili jsme Boha o její uzdravení. Babička nám ale jednou řekla: „Děti, proč mě zde držíte? Dovolte mi odejít.“ A tak jsme se začali modlit, i když to nebylo vůbec lehké, aby se děla vůle Boží, ne naše.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
J 16,29–33 * Lv 25,35–43
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
