Přece není od nikoho z nás daleko.
Sk 17,27

Kdo z nás už strávil na lodi delší dobu, ví, že je to zvláštní pocit. Nemáme pevnou půdu pod nohama. Starověký Izraelita se na moře vůbec netěšil. Moře tehdy představovalo protibožský chaos, obrovské, nevypočitatelné síly. Vždyť se v každém okamžiku mohla na moři rozpoutat velká bouře. A totéž se často děje i v našich životech. Nejsme také dnes jako ti, kteří se vydávají na lodích na moře? Není také církev taková lodička na rozbouřených vlnách světa? A někdy jsme možná podobni učedníkům, kteří, ač ostřílení rybáři, ze strachu a hrůzy v bouři a vichřici volají: Mistře, pomoz, hyneme. A Pán Ježíš bouři utiší a ptá se: Kde je vaše víra? V těch největších krizích a zápasech – na hlubinách – můžeme poznávat a prožívat Hospodinovy skutky, jeho záchranu. Pak mu smíme z vděčnosti vzdávat chválu za divy a zázraky, které při nás činí.
Bože, Otče náš, veď i tu naši lodičku života ve všech situacích a doveď ji šťastně k cíli.

L 7,1-10 * L 16,19-31