Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď? Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.
Jb 33,13–14 (B21)
Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
L 24,32
Myslíme si o sobě, jak dobře Bohu rozumíme. Zvlášť když se nám daří, není toho mnoho, co by nás znepokojilo a nahlodávalo naši (sebe)jistotu. Bůh k nám mluví a my si „jedeme po svém“. Není tak těžké přeslechnout Boží volání. Potom od nás Hospodin na chvilku oddálí svou ochrannou ruku, a nám se dere na mysl: „Proč Bože?! Jak jsi to mohl dopustit?! Proč jsi mne nevaroval?!“ Někdy Bůh dopouští na spravedlivé zkoušky, tak jako na Jóba. Neopouští nás, i když to tak na první i druhý pohled vypadá. Znova se nám dává poznat, když se od něj neodvracíme.
Jsme na cestě, Bože. Někdy se od tebe v srdci vzdalujeme. Prosím, dej nám rozum, abychom tě znova poznali – ve tvém slovu, v rozhovoru a modlitbě, ve společenství i při lámání chleba.
L 13,10–17 * Ga 6,11–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
