Hospodine, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat.
2Pa 20,6
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ř 8,38–39
Pokud mne nikdo nenaučí číst a otevřu si knihu, nebudu schopen ji přečíst. Nenaučím-li se vařit a stoupnu si ke sporáku, zbabrám to. Pokud budu žít sám sobě, selžu. Je to vlastně velmi jednoduché. Je to Hospodin, kdo má moc a sílu. Nejsem to já. Já pouze dostávám hřivny do správy. Pokud čerpám z vlastních omezených sil, musím nutně padnout. A možná právě zkušenost pádu je pro nás zcela konstitutivní – uvědomujeme si, že to není Bůh, kdo potřebuje nás. Jsme to MY, kdo potřebujeme BOHA. Ať jej nazýváme a vzýváme jménem či jiným slovem, ať jsme, či nejsme členy formálních církví, vždy a všude jsme povoláni nalézat jeho lásku. V ní je síla, jako když nás obejme milovaný člověk. A není, opakuji: NENÍ ve světě (ani mimo něj!) žádná síla, která by nás od jeho milujícího objetí mohla odloučit. A to je přece nadějné, nebo ne?
Kriste, náš drahý příteli, bratře a Pane, dej, ať hledáme útěchu a sílu ve tvém náručí, ať kráčíme s tebou a učíme se ve všech činnostech žít s tebou.
Př 3,1–8 * Zj 17,15–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
