I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
Ž 23,4
Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.
2K 1,5
V návaznosti na včerejší slovo můžeme říct, že radost, pokoj a útěcha, která je od Pána, je zcela jiného charakteru než utrpení, které na nás přichází. To, že jsme křesťané, rozhodně neznamená, že bychom nikdy neměli projít utrpením. Naopak, může to dokonce znamenat, že těch životních utrpení budeme zažívat víc. Ježíš říká svá blahoslavenství a slova útěchy chudým, pronásledovaným, plačícím a hladovým. Ne, to, že jsme křesťané, neznamená, že se nám celý život podaří, jak my si představujeme. To, že jsme Kristovi, znamená, že v tom všem utrpení a temném údolí se nebudeme bát ničeho zlého, protože Bůh je větší než to všechno, a to zcela nezávisle na velikosti naší víry. A právě o tuto pevnou jistotu Boha Ochránce a Spasitele se svou vírou můžeme opřít.
Otče nebeský, ty jsi náš věčný ochránce.
Iz 1,18–27 * Zj 10,1–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
