V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení.
Ž 77,3
Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se.
Mt 26,38–39
Mít Pána Ježíše za svého nejlepšího přítele a vylévat před ním své srdce v těžkém čase, to je pro člověka vzácný dar. Žel, často Ježíše degradujeme jenom na zachránce a svá kolena před ním skláníme až tehdy, když nám teče do bot. Je-li nám hej, pak tuto potřebu nemáme. Od Syna Božího se učme. On utíkal často v modlitbě k Otci. Od brzkého jitra s ním v tichu samoty trávil čas. Nepřekvapil ho proto žádný „den soužení“. Naopak, v modlitbě se posiloval a na tento den se připravoval. Možná, že zde bychom našli odpověď, proč je dnes tolik bědujících, zoufajících a náhlým soužením překvapených lidí. V realitě života totiž člověk spíše „usne“, než aby se modlil.
Pane, nauč nás modlit se, aby nás ten den nepřekvapil jako zloděj v noci.
Zj 19,4–9 * Mt 8,1–4
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
