Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
Jr 31,33
Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého.
2K 3,3
Nevím, jak vám, ale když se řekne smlouva, vyskočí mi v hlavě malý červený vykřičník, který bliká a říká: Hlavně si nezapomeň přečíst ta nejmenší písmenka, než to podepíšeš! Tento červený vykřičník v hlavě je dobré mít pro lidské smlouvy, ale pro smlouvy s Hospodinem je nepotřebný. Pán Bůh nám nic nezamlčuje, ani před námi nic neskrývá. To, co nabízí, vždy splní bez kliček a právnické hantýrky.
Obsah té nové smlouvy, o které mluví Jeremjáš, je vlastně stejný jako u těch předešlých – mluví o potvrzení vztahu mezi Hospodinem a jeho lidem; o tom, že Pán Bůh se bude starat a lidé mu budou důvěřovat. Jen forma té smlouvy je nová: žádné zvířecí oběti, žádné kamenné desky, žádné papíry – srdce je to místo, kam ta smlouva bude zapsána. Srdce, které máme, dokud žijeme. Srdce, které vyjadřuje nejhlubší místo člověka.
Hospodine, děkujeme ti, že jsme v našich srdcích díky Kristu směli objevit smlouvu s tebou, a prosíme, dej nám sílu, ať ji neporušujeme.
Gn 2,1–3 * Ef 6,18–24
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
