Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.
Iz 25,9
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Žd 11,1
Někdy se zdá, že zlo se v našem nitru opevnilo. Nechce se vzdát, naopak, vehementně se hlásí o slovo, vychloubá se a chce nám panovat. Pálí nás a žere. Jenomže tak, jako výheň v rozpálené zemi vezme za své, když slunce zastíní mrak, bude zlomena moc zla, když se nás ujme Hospodinova ruka. Hospodin přichází a stává se pevností. Úkrytem pro slabé a chudé, kteří se cítili poraženi nebo přemoženi zlem. Promlouvá. Navždy pohltí to, co drželo ve strachu všechny lidi i národy – smrt. Hospodin má nad smrtí moc. Násilníci z toho dostávají strach, my se radujeme. Vždyť jsme v důvěře vstoupili do jeho pevnosti a on nás přijal – zachraňuje nás ze smrti. Nakonec setře slzu z každé tváře.
Děkuji, Otče, že jsi záchranou pro všechny lidi. Děkuji, že jsi mocnější než jakákoliv pevnost zla.
Zj 3,1–6 * Mt 6,19–23
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
