I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
Ž 23,4
Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.
2K 4,8–9
Tolikrát jsme třiadvacátý žalm četli, zpívali, poslouchali. Napadlo nás, jak silné je to vyznání, že se nebudu bát ničeho zlého ani ve smrti? Kdo to může říct? Snad jako upřímné přání. Snad jako něco, na co se dá připravit, ale jen do určité míry. Nikdo z nás ještě v branách smrti nestál. V životě přicházejí méně hraniční, ale přesto vážné chvíle: ocitáme se v tísni, v bezradnosti, v pronásledování, v situaci, kdy padáme. Tohle na rozdíl od smrti známe. Je naší zkušeností také to, že v každé takové chvíli se můžeme opřít o berlu a hůl dobrého pastýře?
Pane, prosíme, ať o tobě víme, když přicházejí těžké chvíle. A proveď nás i naší hodinou poslední.
1J 3,19–24 * Gn 43,1–14
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
