Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Ž 51,5
Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
1J 1,9
Bůh nás zve do své přítomnosti. Toužíme po Bohu, chceme vyslyšet jeho volání. Současně si však uvědomujeme svou hříšnou nedostatečnost. Kdybychom se měli spoléhat jen sami na sebe, pak bychom ani s tím nejlepším, co v sobě máme, nemohli obstát před Boží tváří. Z Boží milosti se ale nemusíme a nemáme spoléhat jen sami na sebe. Sám Bůh se k nám sklání a podává nám svou pomocnou ruku. Chopme se jí, vždyť v ní je všechna naše naděje.
Vyznáváme, Bože, že jsme hříšní lidé a nemáme nic, čím bychom se před tebou mohli chlubit. Naopak, víme, že budeš-li mít na zřeteli naše nepravosti, nemůžeme před tebou obstát. Prosíme tě, Bože, pro tvou nesmírnou lásku, odvrať svou tvář od naší nepravosti, obnov v našem nitru čisté srdce a upevni nás v našem společenství s tebou samotným.
Iz 7,10–14 * L 1,57–66
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
