Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.
Jr 31,20
Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.
Ef 2,4–5
Efrajim nám možná ve verších, které předcházejí dnešnímu čtení, tak trochu připomíná marnotratného syna. Je zahanben, uznává svou vinu a touží po návratu se slovy: „Vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh.“ Je rozhodnut činit pokání a začít znovu. Hospodin reaguje na Efrajimovo vyznání jako otec a slituje se nad ním. Je potěšující uvědomit si, že ten Bůh, který byl věrný starozákonnímu lidu, i když mu neustále vzdoroval, je tentýž Bůh, který se k nám jako Otec sklání v Ježíši Kristu. Jestliže vyjádříš upřímnou lítost nad svým proviněním, on ti dá naději do budoucnosti a pomůže ti znovu začít.
Děkujeme ti, Otče, že skrze Ježíše Krista k tobě smíme přicházet a naše hříchy jsou nám odpuštěny.
Joz 24,1–2a.13–18.25.26 * Gn 1,1–13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
