Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno.
1Kr 8,29
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“
J 20,19
Na první poslech to zní, jako by naše oči měly být upřeny k chrámu. Jsou to ale Hospodinovy oči, o kterých Šalomoun mluví. Prosí Hospodina, aby hleděl ke svému domu neustále. Proč? Musíme číst dál: „Vyslyš úpěnlivou prosbu svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude modlit na tomto místě, vyslyš na místě, kde sídlíš, na nebesích, vyslyš a odpusť“ (1Kr 8,30). Protože právě pro Hospodinovo hledění a slyšení tu byla naděje, že vyslyší a odpustí. A to platilo už za Šalomouna. O kolik solidnější je naše naděje a víra dnes, když se tento předobraz naplnil v Kristu (J 2,19–22)! K němu je Boží pohled upřen od věčnosti a pro jeho oběť a spravedlnost nás Bůh slyší! A tak je nakonec namístě, aby i naše oči byly upřeny tam, kam hledí ty Hospodinovy: k ukřižovanému a vzkříšenému Kristu.
Pane Ježíši, děkuji ti, že ses stal nejen cestou, ale také cílem naší víry, naděje a lásky.
L 24,13–35 * 1K 15,50–58 * Iz 25,6–9
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
