Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.
Iz 42,8
Je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.
1K 8,6
Když někdo zavolá naše jméno, pak i kdyby kolem nás byly zástupy jiných lidí, víme, že hovoří k nám. Jméno je hluboce osobní, je součástí naší identity. A všechny, které máme rádi, známe a oslovujeme jmény. Náš Bůh nám dává to privilegium, že i jeho smíme oslovovat jménem, že k němu můžeme mít blízký a důvěrný vztah – ne jako k někomu vzdálenému, koho neznáme, ale jako k blízkému příteli. Předpokládá to ale jediné: vědět, že Boží jméno patří jenom jemu. Neoslovovat jím nic a nikoho jiného, z ničeho si nedělat náhradního „bůžka“ – ani z mamonu, ani ze světské slávy, ani ze sebe samých. Taková falešná modla totiž na oslovení jménem nikdy neodpoví.
Otče náš, ty jsi nám dovolil, že se k tobě smíme obracet tvým jménem – dávej nám, abychom tě každým dnem více poznávali.
Ř 7,14-25a * 1S 7,2-17
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
