Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.
Gn 32,27
A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu. Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva.
Mt 9,20-22
Někdy nás mate, když je v Bibli určitá opovážlivost vůči Bohu chválena, zatímco jindy se zdá, že Bůh přísně trestá sebemenší důvěrnost. Jak se máme orientovat? Proč Pán Ježíš vyzývá k vytrvalému otravování Otce (L 18,1-8)?
Bůh má pochopení pro to, když něco zoufale potřebujeme a chňapeme po tom neohrabaně, až útočně. Je to svým způsobem hold jemu, že spoléháme na jeho bohatství a štědrost. Co Bůh nemá rád, to jsou ti bohorovní, kteří se kolem Božích věcí ochomýtají, jako by byly samozřejmé a nepříliš potřebné, jenom třešnička na dortu: „Já si přece vystačím docela dobře sám.“ Takový člověk může zjistit, že najednou stojí tváří v tvář Svatému a Vševládnoucímu, který vyžaduje úctu. Raději by ovšem měl naši lásku a víru, ale když není…
Dobrotivý Otče, dej, ať všichni poznají, jak sladká a mocná je tvá přízeň!
J 16,16-23a * 1S 31,1-13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
