Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Ž 73,26
Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: „Neztrácej odvahu!“
Sk 23,11
Přicházejí chvíle, kdy je nám všelijak. Trápí nás bolest těla, naše srdce je neklidné nebo si přímo zoufá. Prostě není všechno tak, jak bychom si přáli. Pravdou je, že naše tělo postupně chátrá. Podobně naše srdce pomalu uvadá jako květina. Někdy jsme až posedlí touhou to zastavit. Jaká pošetilost! Čas nezastavíš. Přijmi svá omezení a nech se Bohem osvobodit od tlaku na výkon. Tvé zásluhy nejsou podstatné. Vlož své naděje do přítomnosti s Bohem, on bude proměňovat a naplňovat tvé srdce láskou. Odpočívej v ní. Ona tě bude provázet navždy, bude tvou skálou opěrnou, tak neztrácej odvahu!
Pane náš, uváděj nás do hloubky tajemství tvé lásky. V ní toužíme i dnes spočinout.
L 22,49–53 * Zj 6,9–17
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
