Budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
Iz 58,11b
Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.
J 4,14
Toto slovo si nelze přivlastnit, aniž bychom v pokání provedli kontrolu svého života. Sledujeme mohutnou prorockou výzvu, která vede od vnější náboženskosti ke zbožnosti srdce. Izajáš vyzývá k zachování „Božího půstu“, který se projeví láskou k bližnímu. Hospodin čeká od svého lidu citlivost pro potřeby druhých, nesobecký životní styl, štědrost a duchovní vroucnost. Pán Bůh takovým lidem slibuje vláhu života a možnost stát se vodním zřídlem, které vodu vydává, ale přitom o ni nepřichází. I dnes jsou mezi námi blahoslavení a vnitřně pevní lidé, kteří neshromažďují jen pro sebe, ale rádi rozdávají z toho, co sami přijali od Hospodina. Díky za lidi, kteří jsou i dnes zavlažovanou zahradou, a za to, že při setkání s nimi je možné přijmout duchovní osvěžení, načerpat odvahu a posílit víru.
Pane, prosím, aby můj život byl zavlažovanou zahradou, kde druzí najdou osvěžení.
L 24,1–12 * J 21,20–25
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
