Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí!
Ž 60,4
On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.
Mk 4,38–39
Zemětřesení symbolizuje Boží soud. David jím popisuje situaci porážky při tažení proti Aramejcům a prosí Hospodina, aby se k nim navrátil. I my můžeme zažívat různé životní otřesy. Pokud však jsme Kristovi, neměli bychom je chápat jako Boží soud nad svými hříchy. Ten již proběhl – na Golgotě. Když Ježíš skonal, zatřásla se země a pukaly skály. Kdo v něho věří, již není souzen, ale Bůh ho vychovává a používá si i těžké životní okolnosti k tomu, aby měnil jeho charakter a dal mu zakusit svoji blízkost. Zachovejme se jako David, který nakonec v žalmu zaslechl Boží slovo, uvěřil mu a spolehl se na Boží pomoc.
Nebeský Otče, pomoz nám věřit, že jsi s námi, když se náš svět otřásá.
Jr 1,11–19 * Mk 5,1–20
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
