Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl.
Iz 65,17
A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
Zj 21,1
Když teolog Karl Barth komentoval slova Apoštolského vyznání víry o „nebi i zemi“, vykládal je jako stvořený svět člověku přístupný (země) a nepřístupný (nebe); podobně se to snaží dovysvětlit i Nicejsko-cařihradské vyznání: „věci viditelné a neviditelné“. „Nebe a země“ zkrátka znamenají celé Boží stvoření. Starozákonní i novozákonní prorok píší, že budoucnost patří novému nebi a nové zemi – Bůh promění veškerou skutečnost, jeho „nové stvoření“ není pouhé přestavění kulis a dekorací.
Kam se v tomto novém stvoření podělo moře? Pro tehdejšího člověka bylo moře obrazem zla: žily v něm různé příšery, pohlcovalo námořníky, kteří se nevraceli ze svých cest. Pro to, co moře symbolizuje, není v novém Božím světě místo. Stejně tak pro „příšery“, které se vynořují z naší vlastní minulosti – naše selhání a viny.
Pane, děkujeme ti za milost nových začátků pro nás i celé tvé stvoření.
L 22,14–20 * Ex 40,1–17
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
