Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.
Iz 6,3
Jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.
1P 1,15
Celá země je plná Hospodinovy slávy… Jak si tyto starobylé obrazy představujeme? Jak si vůbec dokážeme představit něco pro nás tak abstraktního, a přece tak konkrétního? Na cestách po Africe jsem poznal téměř stoletou řeholnici, která vedla dětský domov na periferii velkého města. Jednou nalezla pod skříňkou dřezu malé štěňátko. Její první věta byla: „Ty jsi sláva Boží!“ Ty nejmenší věci kolem nás, dotek trávy, nebe, stromy, zvířata i lidé… Boží láska prodchla celé stvoření a stala se jeho principem! Všechno, co Hospodin vytvořil, bylo dobré a všechno se stalo součástí jeho slávy, jeho lásky. Vším kolem nás Hospodin promlouvá. Ale to nestačilo – Bůh Syn se vtělil a svojí obětí smířil s Trojjediným celý svět! On sám se stal základním principem celého stvoření a směřování světa. A lidi, kteří to pochopili a dokáží s tím žít, nazval svatými. Ne, nejde jen o asketický život poustevníků či blahoslavených panen. Jde o každodenní život v Boží lásce. Starý zákon nám říká, že co je svaté, je zcela oddělené pro Hospodina. A toto oddělení znamená, že to již není mimo, neleží to kdesi v neurčité šedé zóně. Ale je to Hospodinovo! A to znamená pohlceno láskou!
Pane, dej, ať jsme tvoji svatí, ať dokážeme nacházet tvoji lásku a necháváme se jí pohltit. Dej, ať je pro nás celé stvoření živoucím obrazem tvojí lásky a ať nalézáme radost i v těch nejmenších věcech, protože ty víš, že jsou dobré.
L 17,20–30 * Ř 8,18–25 * Mi 4,1–7
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
