V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
Ž 118,5
V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.
Ef 3,12
Témata milosrdenství a vysvobození dělají ze Žalmu 118 jednu z nejradostnějších starozákonních písní. Ať už ji komponoval král David, nebo kdokoliv z pozdějších autorů, ve kterých rezonoval vděk za vysvobození z babylónského zajetí, čtenář si nemůže nevšimnout nakažlivě přejícného tónu, který do chvály Boží zahrnuje prakticky celý svět. Nejenom Izrael, nejen Áronův dům, ale všichni ctitelé Boha se mají spojit ve chvále Božího milosrdenství nad symbolem kamene, který byl staviteli zamítnut, ale stal se kamenem úhelným. Nonkonformní, rebelská radost nad tím, že se Bohu zachtělo vyzdvihnout opomíjené, je povzbuzujícím impulsem pro každého kazatele evangelia.
Pane, prosíme tě, ať se z našeho zvěstování neztrácí radost vyvěrající z vědomí, že sis pro svou věc vyvolil to, co bylo velkým světem vyhodnoceno jako nedostatečné.
Mk 12,28–34 * Ř 14,17–19 * Ž 56
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
