Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě.
2Pa 20,12
Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry.
Žd 12,2 (B21)
Starý Izrael se mnohokrát nacházel na rozcestí. A v takových momentech vždy vzhlížel k Hospodinu, který jako neomylný lodivod vedl křehkou bárku vyvoleného lidu všemi rozbouřenými moři – ať už to bylo moře Rudé, nebo moře písku na poušti, nebo snad moře nepřátel, kteří čekali na Izraelity ve vyvolené zemi. Hospodin byl vždy nablízku se svou pravicí. Ale jednu věc za své vedení vyžadoval – aby se s ním vyvolený lid nepřetahoval o kormidlo a nezkoušel jeho nařízení obcházet a nahrazovat vlastními. V podobné situaci jsme i my. Měli bychom vzhlížet k Pánu a nechat jeho laskavou ruku, aby nás provedla mělčinami hříchu. O to více, že se k nám v Ježíši Kristu sklonil jako nikdy předtím.
Všemohoucí Bože, k tobě vzhlížím, sejmi klapky z mých očí, abych mohl vidět směr, který ukazuješ mým krokům.
Mt 25,1-13 * Zj 21,1-7 * Ž 46
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
