Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
Ž 71,5 (K)
Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Ř 8,24–25
David byl Božím služebníkem, a přesto zažíval ve svém životě těžkosti. To, co ho drželo, byla víra a naděje. Na sklonku života vyznává, že on, Hospodin, je s ním od raného mládí. I po tolika letech vkládá svůj život do Hospodinových rukou. Slova „ty jsi má naděje, v tebe doufám, k tobě vzhlížím“ nejsou prázdným vyznáním, ale je v nich víra a naděje. Ačkoli tělo chřadne, něco živého, burcujícího v něm stále volá: „Hospodine, buď mi nablízku.“ Řekl bych zázrak – i přes překážky Bůh působí skrze víru a naději. A tak i pro tebe je toto slovo nadějí. Jsi-li mlád, chytni se Ježíšova roucha a drž se. Jsi-li stár, chytni se Ježíšova roucha a drž se. On naplní, co slíbil – tomu věř. Jemu věř. On je jediná cesta, pravda a život.
Pane, prosím tě, ať v jakýkoli okamžik svého života vytrvám ve víře v tebe.
L 1,26–56 * Fp 4,4–7 * Ž 102
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
