Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Ž 104,27–28
Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“
J 6,35
Tak nevím, jestli všechno očekává na něj. Pozoruji, že bez Boha se obejde většina lidí. Jenže to je proto, že ho neznají, neokusili, jak dobrý je Bůh. Žalmista vyznává, že spoléhají na Hospodina. Spoléhat na něj v každém čase, za všech okolností, prostě bez výjimky. S jistotou, že jen Pán, Stvořitel všeho, má celý můj život ve své ruce. K tomu jsme dnes povzbuzováni. Spoléhat na něj, ne nečinně sedět, nýbrž v poslušnosti žít, ale nechat Pána pracovat v jeho čase a jeho prostředky a naučit se důvěřovat. Tím rosteme ve víře, v živé víře, která je protknuta milosrdenstvím; vždyť Pán o nás ví, nenechá nás bez pomoci, ví o každém vlasu na naší hlavě.
Pane, děkuji ti za všechny situace, jimiž jsi mě dosud v životě provázel, a prosím, uč mne chodit vírou a v důvěře ve tvou věrnost.
L 15,1–3.11–32 * 1Tm 1,12–17 * Ž 53
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
