Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka.
Ž 113,5–7
Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.
Fp 2,6–7
Žalm 113 patří k písním chval, které Židé zpívali při poutních svátcích, kdy přicházeli do Jeruzaléma oslavovat svého Boha. Kdo se může rovnat Hospodinu, našemu Bohu, který je tak vysoko, a přitom se sklání tak nízko? Nikdo mu není podobný! Dnešní slovo nám připomíná, že cena člověka v Božích očích nesouvisí s majetkem, společenským postavením, inteligencí, krásou či slávou. Bůh vidí nepatrné, chudé a přehlédnuté a pozvedá je na důstojné místo. A co my, jak jednáme s lidmi na okraji společnosti? Dáváme jim najevo, že mají svou cenu? Možná se i my sami někdy cítíme jako nuzní a ubožáci. Potom vězme, že těch, kteří na tom nejsou právě dobře, si náš Bůh všímá obzvlášť.
Hospodine, děkuji, že se v Ježíši Kristu skláníš k člověku a pozvedáš ho z jeho bídy. Děkuji, že ses sklonil i ke mně.
Mt 13,44–46 * Fp 3,4–14 * Jr 1,4–10
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
