Budu ve vás posvěcen před očima pronárodů. I poznáte, že já jsem Hospodin, až vás přivedu na izraelskou půdu, do země, o níž jsem zvednutím ruky přisáhl, že ji dám vašim otcům.
Ez 20,41–42
Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
Žd 11,8
Prorok Ezechiel přináší Božímu lidu slova naděje uprostřed těžké doby. Judejci byli odváděni do babylónského zajetí, Jeruzalém byl v troskách a už se zdálo, že je to konec existence Božího lidu. To vše bylo důsledkem jejich nevěry a modlářství, ve kterém žili po dlouhá léta navzdory varování proroků. Museli si projít temným obdobím Božího soudu, aby si uvědomili svou nevěru a hřích. Avšak Hospodin zůstává věrný, i když my jsme často nevěrní. Boží zaslíbení, která Pán Bůh dal už Abrahamovi, platila i v době babylónského exilu a můžeme říct, že platí dodnes. Existence novodobého státu Izrael je toho důkazem. A tak i my se můžeme držet Božích slibů, které jsou v Božím slově určeny i nám. I nás drží neviditelná Boží ruka a pomáhá nám vracet se na úzkou cestu, která vede k věčnému životu.
Díky, nebeský Otče, že to s námi nevzdáváš, i když jsme často nevěrní a bloudíme stejně jako Izraelci. Pomoz nám držet se tvé cesty.
L 18,9–14 * Ef 2,4–10 * Ž 145
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
