Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.
Ž 90,1–2
Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha!“
Mk 11,22
Pojmy dům a domov jsou si na pohled velice podobné, ne-li přímo identické. Dokonce i některé výkladové slovníky, např. Wikipedie, je ztotožňují. Ve skutečnosti jsou však mezi nimi podstatné rozdíly. Dům je budova, stavba, barák, chata, může být i prázdná – domov je naopak budova zabydlená, je v ní život. Domov, to je máma a táta, děti a vnoučata, babička s dědečkem, domov voní chlebem, pečenými buchtami a bramborákem. Domov je zázemí, jistota, že na nic nejsem sám, že je kolem mě někdo, kdo mi pomůže, poradí. Žel, ne všichni domov mají. Zvláště v dnešní době často slyšíme o tzv. bezdomovcích, lidech bez střechy nad hlavou. A nejsou zvláštní výjimkou. Za určitých okolností můžeme náhle být ve stejné situaci i my.
Děkujeme, Pane Bože, že máme i jiný domov, ten tvůj. Trvá od věků na věky. Kdo do něj najde cestu, nemusí se bát ničeho zlého.
L 17,11–19 * Ř 8,14–17 * Ž 146
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
