Bil jsem tě ve svém rozlícení, se zalíbením se však nad tebou slitovávám.
Iz 60,10
Buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista
1P 1,13
Cukr a bič? Je tohle Boží výchovný styl? Nekřiví se nám úsměv při takové rozdvojenosti? Neopakovalo to mnoho křesťanů ve formě, která zrůdně poznamenala charaktery dětí? Násilnictví zároveň s pomazanými slovy o Pánu Ježíši. To však bylo, je a bude naprosté neporozumění Božímu charakteru. Takhle to Pán Bůh nedělá! Ale jak tedy? Bil, anebo nebil? Ale ano, bil. Jenže Hospodin trestal až po řádném procesu, se skvělou obhajobou. A po všech pokusech o nápravu svého lidu. Žádný zlomocný vztek, že se mu dětičky nepovedly. Bůh rád dělá dobro. V tom má zalíbení, má radost z pokroku, ze změn. Nemá špatné svědomí z toho, že se vztekal.
Pane Ježíši Kriste, celou svou myslí se obracím k tobě a prosím o změnu charakteru ze zneuznaného rodiče a pedagoga na laskavého otce, který má radost z dobra.
L 5,1–11 * 1K 1,18–25 * Ž 73
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
