Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil.
Ž 39,2
Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
Jk 1,19
Hřešit i zabíjet jazykem je tak snadné: Stačí mluvit před svévolníkem, který toho zneužije. Stačí říkat pravdu člověku, který ji neunese, nebo říkat zdrcující kritiku bez lásky a bez připomenutí, že Bůh má chybujícího rád a neláme nad ním hůl. Myslet si, že se budu zdát lidem spravedlivější, když budu hodně nadávat a odsuzovat. Nenapočítat do deseti, když se naštvu. Nebo říkat jen tu půlku pravdy, která se mi hodí, či zaklínat se Bohem, když mi o něj vůbec nejde, nebo šířit zlovolné drby. Ale jazykem lze také oslavovat Boha, pomáhat, pozdvihovat, budovat. To když jej ovládá láska, jež nejprve naslouchá Bohu a pak dlouho naslouchá člověku a snaží se mu porozumět. Láska, která nejprve člověka přijala tak, jako nás přijal Kristus. Řeč této lásky pak pozdvihuje každým slovem, dokonce i napomínáním.
Pane Ježíši, očisti naše srdce a naplň je svou láskou, aby naše ústa mluvila z dobrého pokladu srdce, oslavovala tvé činy a budovala naše bližní.
Ef 4,8-16 * 2S 5,1-16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
