Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Ž 130,3
Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
2K 5,19
Já si své nepravosti většinou neuvědomuji. Žiji, jak to jde, a snad se nedopouštím žádných velkých lumpáren. Čas od času mi však dojde, že to se mnou není tak snadné. Že lidi kolem sebe trápím svými náladami, svým jednáním, emocemi, lpěním na svém vidění pravdy. V těch vzácných momentech prozření, kdy vidím svůj život očima druhých, se mi svírá srdce. Vlastní hřích – protože co jiného to je nežli hřích – cítím jako břemeno. Jsem ponížen a zahanben. A pak se obracím k Bohu a prosím o odpuštění. Často právě slovy 130. žalmu. Kdo by před Pánem obstál, kdyby se před ním měl objevit se svým zlým a sobeckým srdcem? Já ne.
Pane Ježíši, děkuji za to, žes mě smířil s Bohem, žes mi daroval pokoj.
Gn 16,6b–14 * Žd 10,1–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
