V shromážděních dobrořečte Bohu!
Ž 68,27
Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí.
Sk 2,46–47
„Tam, kde se sejdou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich,“ řekl Ježíš. Ano, vysokou hodnotu má pro Boha právě to množné číslo. Nezapomeňme na to: víra a vztah k Bohu se neměří jinou kvalitou jednotlivce, ale schopností tvořit společenství. Spolu věřit, spolu žít v lásce, spolu vyznávat, spolu odpouštět, spolu, navzájem, dohromady. Evangelium potřebuje sdílení. Má mě rád, nemá mě rád? Ještě se zlobí, nebo mi odpustila? Ani o jednom se neujistíš sám, dokud ti to on, ona neřekne. Miluji tě. Odpouštím ti. To je Evangelium. Andělé už to umí, zpívají společně. Chóry andělské jsou nejlepší! Přidejme se k nim.
Jedni chodívají „na mši“, jiní zase „do kostela“; v pořádku. Ale zvěme se navzájem „do shromáždění“.
Otče náš, jistěže znáš každého z nás jménem. Ale nejraději nás vidíš i slyšíš všechny v lásce pospolu. Dobrořečíme ti za to!
1Te 2,13–20 * L 20,9–19
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
