V posledních dnech mediálním prostorem plynou zprávy o dopisu katolických laiků papeži s žádostí, aby neprodloužil mandát kardinálu Dukovi. Zajímavým faktem je, kolik publicity tato událost má a jakou pozornost vzbudil dopis stovky aktivistů, jež je místy prezentován na jedné straně téměř jako hrdinský čin, na straně druhé jako akt občanské angažovanosti a uvědomělosti.
Autoři sami sebe označují za katolické laiky, ovšem celou záležitost pojali spíše jako občanští aktivisté ve stylu „děkujeme, odejděte“. Nečetli jsme zprávy o déle trvajících iniciativách uvnitř katolické církve k dialogu o jejím směřování ani o jiných obdobných vnitřních aktivitách. Dokonce ani o nějaké otevřené výzvě kardinálu Dukovi či biskupské konferenci. Najednou, zčista jasna, je tu dopis přímo papeži, aby do situace v ČR zasáhl.
Od katolických laiků a řekl bych křesťanů obecně, bychom očekávali spíše nějakou osobní komunikaci než otevřené mediální proklamace. Předpokládal bych využití standardních církevních struktur v rámci diecézí i výše než volání o „záchranu zvenčí“. Je to velmi zvláštní způsob jak věci měnit. Působí, jakoby ani nešlo o katolickou církev a její vnitřní život, ale spíše o ryze politickou iniciativu, využívající církevní mechanismus, který je právě po ruce.
Reklama
Ono volání cizokrajné bratrské pomoci má v naší zemi neblahou tradici i vyznění, i kdyby náhodou bylo myšleno sebeupřímněji. Navíc načasování v době frustrace, kruhů blízkých autorům dopisu, z výsledku prezidentských voleb, umocňuje dojem, že tu ve skutečnosti nejde o církev, ale o politiku. To jen potvrzují jména některých signatářů, známých z jiných předchozích protestů. To jim samozřejmě neubírá právo protestovat opět nyní, jen to zesiluje pocit, že jde ve skutečnosti spíše o politickou než církevní iniciativu. Nějaká forma protestu by byla určitě na místě, pokud by např. kardinál kryl kněží, kteří by se dopustili např. sexuálního zneužívání, jak se dělo v jiných zemích. Ovšem z obsahu protestu je zřejmé, že o nic takového se nejedná, tématem jsou víceméně odlišné hodnoty a postoje mezi aktivisty a kardinálem, mezi neoliberály a konzervatismem.
V tomto smyslu považuji za nešťastné, že by se otázka vedení české katolické církve měla stát dalším kolbištěm, na němž občanští aktivisté bojují, ať již mají vyznání jakékoli. Ještě více pak to, že se tak děje voláním po zásahu zvenčí. Vzhledem k historickým souvislostem takový krok nelze vnímat jinak než negativně a hrozí, že jen posílí kritické pohledy na církev obecně.
Jsem přesvědčen, že již jen kvůli formě protestního dopisu a s ním spjatých okolností, by bylo vhodné, aby i nekatolická křesťanská veřejnost, jako i představitelé církví, tento krok jednoznačně odmítli a v tomto smyslu vyjádřili kardinálu Dukovi svou podporu.
Reklama
Já osobně tak nyní činím a to nejen k výše uvedenému, ale zejména i vzhledem k osobnosti Dominika Duky, jehož jsem měl možnost poznat osobně v rámci „ekumény“ v Hradci Králové, vzhledem k hodnotám a postojům, jež ve svém úřadu zastává a osobně i proto jakým způsobem jej zastává. Nad to i vzhledem k respektu k tomuto úřadu jako takovému a nesouhlasu s formou i obsahem protestu.
Kdo jiný než představitel největší křesťanské církve u nás by měl být nositelem konzervativních hodnot? V současné postmoderní společnosti, jež pod praporem politické korektnosti stále více relativizuje tradiční hodnoty a uspořádání, v níž jsou intenzívně prezentována témata, která bychom dříve považovali za absurdní, jako volba pohlaví a s nimi spojená neutrální wc apod., je určitý střet konzervativních postojů a rádoby moderních trendů nevyhnutelný. V tomto smyslu se dá protest proti kardinálu Dukovi brát jako nechtěné potvrzení, že ve své roli stojí vlastně správně.
Autor: Denis Doksanský Foto: Wikimedia Commons
ředitel Centra Sion, provozovatele křesťanských škol v Hradci Králové (MŠ, ZŠ, SŠ a DDM)
8 Komentáře
Standa
Netuším, co je pohanům a nekatolíkům do toho, co se peče v ŘKC. Jako politický aktivismus naopak vnímám Zemanovo vměšování a tento Denisův článek. Zloděj křičí „chyťte zloděje“.
Denis Doksanský
Dobrý večer, do toho co se peče uvnitř ŘKC lidem mimo ní skutečně skoro nic není a mj. právě o tom je částečně můj článek. Řešit si své vedení je věcí katolíků a jejich orgánů a proto považuji za krajně nevhodné, že tu jakási skupina dělá z této záležitosti celospolečenskou otázku, jíž široce medializuje a posouvá do roviny občanského aktivismu (a to pomíjím, že část aktivistů jsou známé prostest persony z podobných událostí v minulosti a to zda jsou katolíky si nejsem jist). Následný krok prezidenta Zemana je jen reakcí na tento aktivismus. Myslím, že nebýt dopisu papeži, tak by nikoho z politiků, včetně prezidenta, ani nenapadlo se k řešení Dukova mandátu vyjadřovat. Na závěr zajímavost – neskutečný nepoměr mediálního pokrytí a publicity dopisu podepsaného stovkou aktivistů a témět ticho po pěšině vůči petičním iniciativám jež podepsalo přes 3 tisíce lidí, včetně mnoha významných i známých osobností – pro média je to však zcela nezajímavé…
Vaclav Wachtl
Problem je v tom,ze uvnitr ceske katolicke cirkve dialog neni mozny (pres opakovane vyzvy papeze Frantiska o dialog a diskusi na vsech urovnich ) !!. Pokusy jako napriklad „olomoucke diskuse“ biskupove odmitaji a neucastni se. Prave to zminuji autori dopisu. Kdyby byl mozny dialog u nas ,nemuseli by se obracet do Rima. A nakonec – cirkev je prece univerzalni ,takze to je vlastne take „uvnitr“.
Konečný Fr.
V podstatě jde o to, že Duka je český kardinál hájící české zájmy a signatáři dopisu by chtěli nějakého eurokardinála tolerujícího neomarxismus.
Monika M.
Velmi laskavě s jednou aktivistkou rozmlouval Alexandr Tomský v Českém rozhlase v pořadu Pro a proti
https://www.youtube.com/watch?v=BEqu6tspBEg
Já počínání těchto mladých aktivistů rozumím takto, ale můžu se mýlit:
Cítí se jako levice se sociálním cítěním a samotného Pána Ježíše si představují jako levičáka, pana kardinála vnímají jako výrazně pravicového politika, jeho konzervativismus považují za nedostatek víry a pravice je pro ně neslušné slovo.
Papeži píší proto, že vědí, že za komunistů, ale i po revoluci bylo v katolické církvi zvykem, že představení katolické církve všechna svá rozhodnutí konzultovali s papežem.
Proto si tito mladí lidé myslí, že napsat papežovi je naprosto legální cesta k řešení konfliktů v církvi a svoje počínání nepovažují za něco špatného.
Kdo by měl zájem, těmto lidem, kteří považují Pána Ježíše za anarchistu, pomoci laskavou zpětnou vazbou, může jim přece napsat otevřený dopis. Hlavně na téma jak řešit konflikty v církvi podle bible. To je téma, které by i ostatní katolíky velmi zajímalo. I ve společnosti by měli křesťané řešit problém na prvním místě s lidmi, kterých se to týká, než o nich jen psát ve třetí osobě.
Monika M.
Christnet se aktivistů zastal, sama jsem pořádně nevěděla o co jde:
http://www.christnet.eu/clanky/6022/je_tady_ticho_klid_nad_dopisem_bratru_frantiskovi.url
Arnošt Kobylka
Ach jo, proč mám občas pocit, že by se někteří lidi k některým věcem raději neměli vyjadřovat.
Třeba k dialogu. Přemýšlím, kolika lidem byl kdysi v dějinách tehdejších KS HK / JB Sion připuštěn dialog…
Bedřich
Arnošte – ano, ten pocit mám někdy z vás, že byste mohl některé vyjadřovačky si nechat v sobě – zrovna právě teď! A ohánět se svými myšlenkami o dialogu nějaké církve? Pokud nejste přímo a dlouhodobě z ní, tak vám vyjadřování nepřísluší. Takovejch „blenců“, které se tradují o tolika církvích – křesťané si dělají mezi sebou více nepřátel než svět vůči církvi. Čili dobře míněná rada – polykejte takovéto komentáře a zaměřte se na budování církve, pište pozitivně – i o konkrétních církvích. S úctou Bedřich