V úterý 6. 7. byl vynesen rozsudek Viktaru Babarykovi, bývalému řediteli banky, který chtěl kandidovat na prezidenta a ve spravedlivých volbách by byl vyhrál. Dostal 14 let vězení (!) a protože ho soudil Nejvyšší soud, nemá možnost odvolání. Za 27 let Lukašenkova panování je to zdaleka nejtvrdší trest jeho oponentovi. V předešlých letech tento „rekord“ držel Mikola Stakievič, který v r. 2011 dostal 6 let. Nyní zatím měl nejvyšší trest Pavel Sieviaryniec (7 let), a najednou tohle…
Na začátku června začal jiný velký proces – soudí v něm 6 lidí, kromě jiného Mikolu Statkieviče, Siarhieje Cichanouského a Ihara Losika. Tento soud je nejen uzavřený (nemohou tam ani příbuzní, ani média), ale aby se lidé nemohli scházet ani před soudní budovou, probíhá přímo ve vazební věznici v Homelu. Jen první den soudu vpustili do soudní síně na chvilku na začátku prolukašenkovská média. Na záběru státní televize je vidět, jak Mikola Statkievič vykřikl: „Ať žije Bělorusko!“ Víc není známo, neví se, kdo je soudí, jak soud probíhá. Paní Maryna, manželka Mikoly S., a Darja, manželka Ihara Losika, přijely na první den soudu do Homelu. Přijeli také evropští, američtí a britští diplomaté, ale nikoho k soudu nepustili. Darja od té doby „táboří“ před vazební věznicí (bydlí v Minsku, ale dočasně je v Homelu) – sedí na lavičce před věznicí a chce tam sedět do konce soudu. U tohoto soudu určitě padnou také vysoké rozsudky.
SOUVISEJÍCÍ – Podle žebříčku bezpečnosti zemí index Numbeo kleslo Bělorusko z 16. na 114. místo!
Chystá se soud s Maryí Kalesnikavou, která roztrhala pas, aby ji nevyvezli na Ukrajinu.
Pavel Sieviaryniec je stále v Mahilevu, čeká na odvolací soud. Do té doby tam zůstane a můžete mu psát. Drží se dobře, pokračuje v psaní knihy a píše speciální dopisy s pohádkami a různými kvízy Franciškovi. Nedávno mu poslal obrázek – jeho portrét, který namaloval podle fotky (viz příloha).
U Pavlových rodičů Tacciany a Kastuse proběhla minulý týden domovní prohlídka – jen tak, nebyla spojená s ničím konkrétním. Zabavili jim Pavlovy knihy „Miluji Bělorusko“, národní vlajky a červenobílý deštník. Tacciana jim nabízela také bílé ponožky s červeným proužkem, aby měli všechno, ale ty si nevzali.
Mnoho politických vězňů začali přesvědčovat, aby napsali žádost o milost k rukám Lukašenkovým. Někteří to zřejmě udělali, většina ale odmítá s tím, že a) nic neudělali, takže nemají proč prosit za odpuštění, b) Lukašenka neuznávají za prezidenta a kdyby mu psali, de facto by ho uznali. Čekalo se, že ke 3. červenci Luka aspoň část (ty, co napsali žádost o milost, a možná i některé další) propustí. Zatím se to nestalo, uvidíme, co přinesou další dny.
Den svobody Běloruska 3. července 1945 byl osvobozen Minsk. Je to oficiální svátek, Lukašenko ho miluje a vždy s velkou pompou slaví, národ ho ale moc „nežere“. Letos poprvé po mnoha letech nebyla vojenská přehlídka a obecně byly oslavy decentní. Luka se již evidentně bojí o život a nechce riskovat podobné akce. Nakonec vystoupil u Obelisku vítězství, ale než k tomu došlo, celé okolí několik hodin prohledávali s minohledačkami… Právě k tomuto svátku se čekala amnestie.
Místo přehlídky Luka lidem doporučil, ať se modlí za Bělorusko. Křesťané to vzali za své a vyhlásili na ten den modlitby po celé zemi – za zpěvu hymnu „Všemocný Bože“. Luka na to zareagoval a píseň v podstatě zakázal. Přesto zněla v kostelech a modlitebnách po celé zemi. A na některých místech kvůli tomu přišli do chrámů „černí“ a narušili bohoslužby.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Mnoho, mnoho, mnoho lidí utíká za hranice. Protože země je skoro neprodyšně uzavřená, probíjejí se přes lesy, blata, řeky. Když se jim to povede, vydávají pak svědectví. Je to síla, číst to. Jak když od nás lidé utíkali přes železnou oponu. O víkendu mimo jiné odešel i populární řkc kněz Viačeslau Barok, který se mnohokrát kriticky vyjadřoval na adresu režimu a odseděl si za to 15 dnů. Teď mu hrozilo daleko víc. Řekl, že se nebojí vězení, ale vadí mu, že v době, kdy je třeba pracovat pro zemi, by musel nečinně sedět ve vězení.
Sankce uvalené na Bělarus po nuceném přistání letadla konečně trochu působí, konečně aspoň částečně zasáhly citlivá místa. Luka pořádá porady se svými blízkými, jak z toho ven, prohlašuje, že se nebojí a že adekvátně odpoví. Odpověď vypadá tak, že začal do Bělarusi přivážet lidi z Iráku, Iránu, Afriky… Přiletí letadlem s konkrétní cestovkou, dostanou nocleh v drahém hotelu v Minsku, pak je naloží do speciálního autobusu a odvezou k litevským hranicím. Běloruští pohraničníci „nic nevidí“ a Litevci za půl roku už chytili 1350 nelegálních migrantů, což je 15krát víc než za celý loňský rok. Tento týden prvních 40 chytili už i Poláci. Problém řeší EU a je možné, že vyvolá další kolo sankcí.
Na pozadí toho všeho se o víkendu konal řkc festival v Budslavi, kde nedávno vyhořel kostel. Svátek přilákal 30 000 lidí, odbýval se pod širým nebem a ve stanech a zněly tam modlitby za vysvobození Bělarusi „od zlého“.
Tak to je v kostce dění uplynulých týdnů. Nyní až do neděle probíhá mezinárodní svátek běloruské kultury, spojený s nejrůznějšími akcemi i v ČR.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 9. července 2021 Foto: Olga – Viktar Babaryka
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
