David Živor, DiS. je šťastně ženatý otec tří dětí, přeučený introvert, nadšenec do technologií, milovník dobré kávy a dobrých knih. Přestože nepochází z věřícího prostředí, vydal se na cestu následování Ježíše, když mu bylo 18 let. Od té doby je fascinovaný příběhem Bible, který chce sdílet s lidmi kolem sebe. V minulosti pomáhal vést baptistickou mládež na Vinohradech a vystudovat teologii na Evangelikálním teologickém semináři v Praze. Během studií přijal David Boží povolání, aby založil nový sbor v Praze – Řepích, kde začal s vizí církve, která je milá Bohu i lidem, a tak založil křesťanský sbor Pochodeň. S touto motivací od té doby hledá nejrůznější způsoby jak přiblížit poselství evangelia lidem kolem sebe.
Vyrůstal jsem v nevěřící rodině. O Bohu ani o Bibli jsem nic moc nevěděl, protože mě to nezajímalo a protože jsem přijal obecně vnímaný mínění, že jsou to zastaralé názory. Věřící jsou zpátečníci mdlého intelektu a Bůh není. Církev existuje jen kvůli tomu, aby lidem vymývala mozky a vymámila z nich peníze. Do mých 18 let to bylo moje přesvědčení.
Vždycky jsem byl velký fanda technologií, počítačů a elektronických zařízení. Byl to můj koníček, se kterým jsem strávil nespočet hodin ve snaze tomu trochu porozumět a něco si vyrobit. Proto jsem šel studovat střední elektroprůmyslovku, kde jsem maturoval ze slaboproudých zařízení a komunikačních technologií.
Když jsem byl ve třeťáku, chtěl jsem se svým blízkým kamarádem založit web-designovou firmu. Chtěl jsem si vydělat balík peněz a užívat si života. Tolik ke šťastnému technickému příběhu. Můj svět se zhroutil jednoho květnového dopoledne, když jsem zjistil, že můj kamarád, se kterým jsem chtěl byznys rozjet, zemřel při autohavárii. Můj světonázor najednou nestačil na to, aby pojal vztek a bolest, kterou jsem cítil; přepadl mě strach, že tohle by mohl být i můj konec. Začal jsem poprvé vážněji přemýšlet nad smyslem života, smrti a toho, co to opravdu znamená být člověkem.
Stejně jako technologie mě bavilo i studium angličtiny. To byl důvod, proč jsem se přihlásil na english camp organizovaný baptistickým sborem. Věděl jsem, že je to křesťanská akce, ale byl jsem rozhodnutý tam jet kvůli angličtině a ne kvůli těm řečem o Bohu … ale Bůh má skvělý smysl pro humor a asi tušíte, jak to dopadlo.
Poprvé v životě jsem se setkal s křesťany. Poprvé v tom smyslu, že jsem to věděl a vědomě naslouchal tomu, co říkali. Vůbec nezapadali do mé představy toho, jak mají křesťané vypadat a jak se mají chovat. Cítil jsem se mezi nimi skvěle, a tak jsem začal naslouchat tomu, co říkali o Bohu. A postupně jsem přehodnocoval svůj světonázor. To bylo v době, kdy se můj starý svět zhroutil a já si skládal dohromady nový. A moc jsem chtěl, aby mí noví přátelé byli jeho součástí.
Poslední den english campu jsem se ještě chvíli zdržel po programu s novými přáteli a oni se za mě modlili. Poprvé v životě jsem se modlil. A jsem si jistý, že se mě Bůh tehdy dotknul. Co to znamená, mi trvalo zjistit a vírou přijmout celý následující rok. Začal jsem chodit na setkání nad Biblí s několika přáteli. Později jsem sebral odvahu přijít na setkání mládeže. A o dost později i odvahu přijít do sboru. Byl jsem ohromen velkým a novým světem, který mi Ježíš otevřel, a začal jsem toužit podělit se o tuto skvělou zprávu s lidmi kolem sebe.
Užíval jsem si života čerstvě věřícího, svědčil jsem přátelům, prožíval první duchovní vítězství i pády. O rok později jsem byl přizván do týmu a začal jsem se postupně zapojovat do vedení mládeže. Tou dobou jsem odmaturoval a přešel na ČVUT. Studium mě ale drtilo. Ne svou obtížností, ale spíš strojovým přístupem k lidem. Přestal jsem v tom vidět svou budoucnost a začal zvažovat, co dál.
Zjistil jsem, že mě nejvíc naplňuje duchovní služba druhým. Tou dobou začínal můj kamarád koketovat s myšlenkou studia teologie a já jsem nad tím také přemýšlel. Nechtěl jsem však, aby to bylo ukvapené rozhodnutí, Dal jsem si proto nějaký čas na rozmyšlenou a strávil jsem jeden rok studiem jazyků. Teologii jsem vnímal čím dál tím intenzivněji jako svou cestu, a tak mé další kroky vedly do Evangelikálního teologického semináře v Praze. Během studií jsem se oženil a ke konci studia se nám narodila první dcera.
Vedl jsem mládež a plánoval jsem, že bych jednou mohl sloužit ve sboru jako pastor pro mládež. Avšak během studií mé poslání dál rostlo a krystalizovalo. Mládež již nebyla celým světem, ale jen jeho částí. Začalo se ve mě probouzet poslání pastora a zakladatele sboru. Tou dobou jsem se seznámil s misionářem, se kterým jsem se modlíval za misii a založení sboru v Praze 17 – Řepích.
Během studií jsme s manželkou hledali Boží vůli, jestli je zakládání sboru opravdu naším posláním. Bylo pro mě hodně důležité, aby to tak vnímala celá rodina a abychom v tom měli srdce oba. Pomáhali jsme jako dobrovolníci a když se blížil konec mých studií, předložil jsem svou vizi o misii v Řepích v baptistickém sboru na Vinohradech, který nás vyslal a zaměstnal mě jako misijního pracovníka. Modlíme se, aby naše společenství rostlo a stalo se požehnáním pro tuto část města a stalo se důležitou součástí místní komunity.
Foto: Facebook
[adrotate banner=“28″]
