Dávid Valovič je studentem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Pracuje také ve slovenské pobočce Rádia 7. V rozhovoru popisuje svůj vztah k umění a jeho roli v životě církve.
Zřejmě nejlepším vyjádřením Boží kreativity je příroda kolem nás. Co nám stvoření hovoří o vztahu Boha k umění?
V samotné podstatě Boha je Jeho tvůrčí činnost a zároveň neschopnost Ho cele obsáhnout. Nedávno mě zaujala myšlenka, že Pán Bůh stvořil svět, který je až zbytečně krásný. Mohl stvořit svět, který by byl černobílý, ale byla by to zřejmě nuda, dokonce by to mohlo vyvolat zmatek. Vše kolem nás je jakoby předizajnované. Podívejme se například, jak na nás působí barvy. Zelená barva nás lidi uklidňuje a v přírodě vidíme, že barvy květů jsou důležitým signálem pro hmyz. Různorodost barev květů má přilákat hmyz a ten potom přenáší pyl a stará se o jejich další existenci. Když já jako umělec tvořím, tak používám to, co už dávno bylo. Bůh stvořil strom, ne židli ani stůl. Nicméně umím si živě představit, že když tvořil strom, tak v něm už dávno viděl stůl i židli. Pán Bůh nás stvořil ke svému obrazu, ať jsme či nejsme věřící. Někteří z nás mají větší potřebu tuto predispozici rozvíjet podle toho, co nám bylo dáno do vínku. Když děláme to, při čem cítíme, že žijeme, je to krása.
Může člověk vyjádřit poselství evangelia nebo svůj vztah k Bohu i formou umění?
Určitě může. Nicméně nedělal bych z toho zákon, že pokud je umělec křesťan, musí tvořit explicitně umění, které zvěstuje evangelium. A když to nedělá, není ten správný křesťan. Myslím si, že takový názor je nesprávný a velmi zraňující. V tomto mně osobně pomohla kniha od básníka a spisovatele Steva Turnera, Imagine, Vize o křesťanství a umění. Autor v této knize popisuje pět okruhů, jimiž mohu jako umělec reflektovat svou víru v Krista. Představme si pět kružnic zasazených do sebe a ta vnitřní kružnice je samotné evangelium. 1. okruh je bez světonázoru a zjevuje kreativitu (orchestrální hra, portrét kamaráda) 2. okruh hovoří o dílech, které oslavují život a vzbuzují v člověku údiv. 3. okruh nese biblickou myšlenku, například díla volající po míru, lásce, odpuštění. 4. okruh je blíže k jádru evangelia, může se v něm nacházet například dílo inspirované prvním hříchem (román Pán much). 5. okruh je samotné evangelium.
Někdy se setkávám s názorem, že křesťanské umění neexistuje. Existuje pouze kvalitní a nekvalitní uměni, Co si o tom myslíte?
Někdy mám pocit, že nálepka „křesťanské“ nese více škody než užitku. Ano, existuje gospel, worship, čili hudba, kterou se slaví Bůh například v církvi. Nicméně osobně jsem ztotožněn více s myšlenkou, že křesťan, člověk patřící Bohu tvoří umění, tvoří hudbu, tvoří cokoliv jiného. Souhlasím s tou myšlenkou, že existuje kvalitní a nekvalitní umění a toto umění může mít různou náplň.
I kdyby měl křesťan – umělec zájem pracovat na plný úvazek ve strukturách církve, není odkázán jen na sekulární prostředí?
Udělal bych menší diskurs do historie. Umění bylo ve středověku něčím, co dotovala převážně církev. Ta zadávala zakázky umělcům a oni pro ni tvořili a z toho žili. Pro církev stavěli chrámy, budovy, sochy, malovali obrazy. Tato situace se začala měnit v 14. století a více se projevila v 17. století, kdy umělec vyšel ze své anonymity a dokázal se například podepsat na obraz, nebyl už jen řemeslníkům, ale člověkem, který mohl tvořit nezávisle na tom, co diktovala církev a později i bohatí mecenáši. Kult umělce se naplno rozvinul v 20. století s nástupem konceptuálního umění. V současné postmoderní době je rozšířen názor, že správný umělec je ten, který dokáže tvořit nezaujatě, volně a nikdo mu do toho nemluví. Nicméně jsou i takové názory, že nezaujaté umění neexistuje. Myslím si, že je potřebné a zdravé, aby se v církvi realizovali i kreativní a talentovaní lidé s umělečtější cítěním. Otázka zní, zda je církev připravena takovým lidem vytvořit prostor pro realizaci a důvěřovat jim. Myslím si, že klíčem ke rovnováze je vyváženost formy a obsahu. A zároveň nutno podotknout, že jsou upřímně věřící křesťané umělci i v sekulárním prostředí a přinášejí hodnoty Božího království, tak to má být. Světským se nestáváme tím, že ve světě působíme, ale tím, že mu necháváme prostor utvářet naše myšlenky. Dokonce Ježíš řekl: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale uchránil od zlého.“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Vnímáte v posledních letech nějaký posun v církvi ve vztahu k umění a kultuře?
Určitě ano, probouzejí se mnozí lidé, kteří mají chuť tvořit a propojovat kvalitní umění se svou vírou a přinést tuto čerstvost i do církve. Je třeba v tom pokračovat, evangelium je neměnné, pravdivé a živé, ale i to, jak pastor, farář, kazatel naservíruje toto slovo lidem, je velmi důležité. A pokud jde o formu, třeba ji posouvat i v církvi do 21. století. Umění má komunikační funkci, pokud komunikujeme nesprávně, lidé jsou zmateni a naše křesťanství je může dokonce odpuzovat.
Pracujete i pro slovenské vydání Rádia 7. Jak jste se k této práci dostal a co přesně máte na starosti?
Práce v Rádiu7 je moje srdcovka. To, že může znít Poselství přes éter je milost a velká zodpovědnost. Myslím, že to bylo v roce 2017, kdy jsem napsal email do redakce Rádia7, že bych měl zájem o práci. Po jistém čase jsem byl pozván na pohovor. Vzali mě a začal pro mě náročný rok, zaučování se, obrušování a přijímání kritiky. S odstupem času jsem vděčný, že šéfredaktorka Lenka to se mnou nevzdala a celou dobu mě podporovala. Na starost nebo spíše radost mám hudební relaci Srdce pro chválu a ve čtvrtek doprovázím lidi na našich frekvencích moderováním.
Autor: Michal Nosál Datum: 7. června 2021 Foto: Dávid Valovič
