Jedna z věcí, která mě na současné pandemii fascinuje, je obrovský potenciál mnoha našich lidí, který se projevil a projevuje mnoha iniciativami, které jsou organizovány „zdola“, některými dřívějšími i současnými politiky tolik uráženou občanskou společností. Navzdory zadržování testů na začátku krize, několikadennímu odkládání svolání ústředního krizového štábu, lživým výrokům typu „není pravda, že zdravotníci nemají pomůcky. Mají je… Všude respirátory dostali, kdo říká opak, lže“, fatálnímu nedostatku ochranných prostředků pro IZS, tisíce lidí nepropadlo pocitu nesmyslnosti, ani se neuzavřelo doma, ale začali rychle organizovat akce na výrobu tisíců roušek, mnozí věnovali látky, rozváželi materiál, na webu existují platformy na podporu potřebných. O nasazení tisíců lidí záchranného systému již bylo napsáno hodně a nelze než souhlasit. Prostě je úžasné vidět, k čemu je schopna se část společnosti vzepnout. Jiná věc je, že zřejmě jsme stále ještě na začátku (jakkoli bych se rád mýlil) a uvidí se, co s námi provede, když se krize bude natahovat a jak bude naše společnost resistentní proti různým populistům a stejně tak proti nejrůznějším fake-news, které se budou snažit rozvrátit západní stále ještě demokratickou, byť jistě kulhající, civilizaci. Přiznám se, že toho se bojím stejně jako pandemie.
Matně si vzpomínám, jak mi moje prateta povídala, že jí její tatínek povídal jí o španělské chřipce. Jako malý kluk jsem to pouze zaznamenal jako informaci na úrovni, že někdo měl angínu. Teď bych se jí ptal na mnoho věcí. Jde o to, že pandemie k dějinám lidstva patří. Hodně se připomíná španělská chřipka, která přišla krátce po první světové válce a usmrtila více lidí než vojáků v zákopech, ale v dějinách probíhaly i další epidemie, jako např. mor, které měly na svědomí děsivé počty mrtvých. Jakkoli je současná pandemie hrozná a absolutně ji nechci bagatelizovat, stále je ve srovnání s tím, co zažilo lidstvo kdysi, přijatelná. Zároveň ale oproti dobám minulým jsme na jednu stranu civilizací v mnoha směrech vyspělou, na stranu druhou křehkou a to více, než si připouštíme. Jsme totiž zcela závislí na elektřině, výpočetní technice, dodávce potravin, mnoho lidí pracuje ve službách, velká část populace je nahuštěna ve městech, díky technologiím je naše mysl vystavována mnoha zprávám, které působí strach, který má schopnost z lidí dělat snadno manipulovatelnou masu, a proto je nebezpečí nejen z hlediska šíření nemoci, ale i následného kolapsu sociálních struktur velké. Doposud jsme toto věděli teoreticky nebo z katastrofických filmů, nyní se to bytostně týká i nás.
Právě v těchto dobách snad ještě více než kdy jindy jsou potřeba moudří vedoucí a to na mnoha stupních vedení, kteří dokáží svým slovem, odvahou a příkladem vnášet mezi lidi pokoj, zdravé sebevědomí, jiný úhel pohledu než budou přinášet různí manipulátoři, kteří se dokáží obětovat a překračovat pomyslnou komfortní zónu. Pokud hovořím z křesťanského úhlu pohledu, pak mám na mysli lidi, kteří přináší určitý prorocký pohled do stávajícího dění a to ve smyslu jak pronikavého pohledu do současného dění, tak i pohledu na Ježíše a na evangelium, jako radostné zvěsti o naději.
Zde bych rád připomněl slova současného papeže, která jsou směrována církvi. Píše o církvi jako o polní nemocnici a o tom, že mu je milejší křesťanství zraněné, ztroskotané, těch, kteří hledají, zkoušejí, tvoří, kteří hledají Boha a pravdu a v těchto zápasech nacházejí jejich životy své naplnění.
Všechny církve v naší zemi se zavřely a s tím se přerušila i jistá fixace na různé akce, nedělní bohoslužby, na různá setkávání se a konference. Někdy jsem slýchával povzdech, že jsme „přeakcovaní“, nyní je možnost si odpočinout. Myslím, že nějakou dobu nám akce chybět nebudou, možná se ukáže, že některé vlastně byly zbytečné. Zároveň nás současná situace staví před otázku, co je vlastně základem církve. Jistě že Kristus, ale já se ptám, jak je to ve skutečnosti… Až se vrátí život do normálu nebo do částečného normálu a začne možnost se setkávat, možná budou přicházet lidé, se kterými koronakrize zatřásla a to jak existencionálně tak existenčně. Právě pro tyto hledající se může církev stát prostorem, kde zaslechnou ale i uvidí evangelium. Nebudu klást omšelou otázku, „zda je na tuto situaci církev připravena“, protože na většinu situací se lze těžko připravit. Spíše se chci ptát sebe, zda jsem nejen připraven, ale i ochoten odpovědi přinášet a to slovem i skutkem. Od jisté doby mě totiž přestali zajímat žvanilové, kteří leccos vědí a to snad i proto, že jsem sám již něco vyslechl a přečetl. Nějak více mě ale zajímají a přitahují ti, kteří konají, zkoušejí a to snad i proto, že jsem toho ještě mnoho nevykonal a potřebuji především vidět, abych se inspiroval
Začínal jsem obdivem k mnoha lidem, kteří se navzdory nepříznivým podmínkám vzepnuli, nevzdali a v rámci toho, co umí, přináší naději. Pokud se tito lidé najdou i v církvi, nemám o ni strach. Dobrá zpráva je, že máme co přinášet. Pokud se v církvi nenajdou, pak pro společnost církev nemá význam.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 27, března 2020 Foto: Wikipedia Commons – ilustrační
13 Komentáře
Eva Hájková
Takže bychom měli vyvíjet horečnou činnost?
Někteří lidé vítají skutečnost, že se všechno zastavilo.
https://itvar.cz/od-karanteny-ke-klimatickemu-sabatu?fbclid=IwAR2XAEu6zbabHhgcTc3Xtiezseii5_6CWFRoEABeBz8d6kabrqCsDLZjjIA
ZDEŇKA FIALOVÁ
STRACH OCHROMUJE, BUĎME DĚTI NADĚJE.
Konečný Fr.
Babišova vláda zaslouží pochvalu za řešení nákazy. Cílem Milionu chvilek je tuto vládu odstranit a tím by se mohli dostat k moci politici, kteří budou poslušni příkazů z Bruselu. Z Německa je vyvíjen tlak, aby jsme zrušili Benešovy dekrety. 24.březen má být zapomenut, zato v srpnu se mohla propaganda strhat připomínáním 21.srpna. To je to vyvážené zpravodajství ČT. Německo a Francie mají v úmyslu vytvořit novou Říši s jedním vůdcem, jednou měnou a jednou armádou. Přistoupením k takovému spolku by de fakto zanikla Česká republika. Stali by jsme se regionem nové Říše. Jsem pro Evropu svobodných národů, tak jak ji chtějí vlastenci z SPD. Jestli se něčeho bát – tak politiky EU, která vede Evropu do záhuby.
Věra Janoušková
To asi není k tomuto článku, že?David Novák nepsal politickou agitku.
Ladka Ebenstreitova
Naprosto s panem Novákem souhlasím, máme být pripraveni konat a vedeni Duchem k dobrým skutkum. Strach bych měla z toho, aby cirkev nebyla šedou, mlčící zónou.
Karel Krejčí
Všechno dobré až po tu zcela závěrečnou větu. Církev je přece v první řadě Kristova nevěsta, Kristovo tělo, tak co by měla představovat nebo naplňovat více? V Písmu je dokonce výrazné upozornění na konkrétní církev, z níž se svou zvrácenou aktivitou naopak stala nevěstka. Církev nemá vítězit svými klady nebo předpoklady v tomto světě a ani jít příkladem, ale církev má zvítězit NAD tímto světem, což je něco na zcela jiné úrovni a právě označení církve jako svatá, tuto rozdílnost vyjadřuje. Toto nepochopení můžeme například pozorovat u nešťastné křesťanské aktivity, nasměrované do politické sféry. Křesťané patrně žijí v domnění, že pokud do politiky vnesou něco z Desatera, něco ze Starého či Nového zákona, více či méně se jim tu a tam podaří prosadit „pravdu“, čestnost, ohled na druhé, něco ze sebe a konečně něco také z Krista, pak mají světu „co dát“. Ale to je přece zcestné! Buď svatost nebo světskost, ale obojí dvojí? To opravdu jde? No, patrně se najdou tací, kteří si myslí, že ano. To evangelium, které máme hlásat, jak jsem uvedl na začátku, neznamená, že nás kvalifikuje být ve světě prvními nebo alespoň mezi prvními, ale získat věnec vítězství. Tento věnec nepředstavuje žádné pořadí, ale vítězství, ve kterém pořadí ztrácí smysl. Vše ostatní nám bude přidáno.
Olga Nedbalová
Výborně napsané, pane Krejčí. Hodně jsem o této věci přemýšlela. Dospěla jsem k tomuto závěru: Pomáhat samozřejmě ano, vždyť je to psáno i v druhém nejvyšším přikázání. Ale udělat si z toho vývěsní štít církve? Chlubit se pomocí na veřejnosti? Lákat na naši dobročinnost nové dušičky? To se mi moc nezdá. Předpokládám, že mezi pomáhající veřejností se najdou i věřící křesťané. Ale určitě nemáme nyní horečně začít sbírat body na vstupenku do Věčného království. Kdo pomáhá, pomáhal i před korona krizí. Asi bych to pojala podle Písma podobenstvím O milosrdném Samaritánovi. Ten také aktivně neběhal a nehledat, komu by mohl pomoci, aby měl zásluhu. Prostě šel okolo trpícího a pomohl mu, aniž by o tom nějak přemýšlel. To je asi ta láska k bližnímu, kterou Kristus naznačuje. A evangelium bychom měli hlásat nezkreslené, bez ohledu na okolnosti. Ať je člověk v jaké chce situaci. I zdravý, bohatý a ze světského hlediska šťastný člověk potřebuje pravé evangelium, aby se zachránil pro život věčný. I on je vlastně nemocný. Jenom si to neuvědomuje. Ale pokud díky Duchu svatému si uvědomí svoji nemoc, potřebuje církev, která mu dokáže pomoci najít lék – Krista.
Konečný Fr.
Již dávno bylo do politiky vneseno Desatero a výsledkem je náš právní řád – např. se nemá krást nebo lhát. Jsou i jiné právní řády – např. šaria. Proto křesťané podporují policii, pokud koná to co má. Buďme vděčni za náš právní řád a nenechme si ho zničit nesmysly jdoucími ze Západu a EU.
Olga Nedbalová
Bohužel Desatero není v právním řádu zaneseno úplně. Jinak by u nás nebyly legální potraty. Je to vědomé zabití. I když budu dodržovat právní řád, přesto zhřeším.
Kukačka
Vy chcete vnést desatero do právního systému? Myslíte, že by se měla soudně vymáhat víra v Boha resp. první přikázání? A jaký by měl být podle vás trest za jeho nedodržení?
Olga Nedbalová
Já určitě Desatero do právního systému vnést nechci, je to reakce na pana Konečného, který má pocit, že Desatero je už vneseno do systému. A trest za nedodržení Desatera, toho nás přece zbavil Ježíš svou smrtí. Neboť nikdo nemůže dodržet zákon (Desatero). Nikdo se nemůže sám vykoupit. Jen skrze víru v Ježíše Krista. Pevně mu věřím a věřím Jeho prohlášení že On je ta cesta, pravda i život.
Maja
O církev strach mít nemusíme. Církev na zemi tvoří Duch Svatý, nějak podobně to napsal kdysi i David Novák, a na zemi jsou, a věřím, že stále budou, lidé, kteří s Ním chtějí spolupracovat, a církev (ne instituce, denominace, sbory atd.) bude mít pořád význam. Navíc Duch Svatý často nejedná podle našich představ.
Pomoc v dnešní situaci je už to, když se chováme rozumně, respektujeme doporučení, nařízení atd, a kdo chce pomáhat více, ať pomáhá. Oboje je dobré, jedno nepřevyšuje druhé.
Olga Nedbalová
Pěkně řečeno, jsme přece údy jednoho těla a naší hlavou je Kristus. Kdo má dar prakticky pomáhat, ať pomáhá. Kdo má dar kázat, ať káže Boží slovo. Kdo má dar dávat dávat naději, ať dává naději. Všechno je rovnocenné a všechno je potřeba.