Asi každý z nás se někdy setkal s tvrzením, že Vánoce jsou pohanským svátkem, že se jedná o oslavu slunovratu. Ježíš se nemohl narodit 24. prosince, neboť v tu dobu jsou v Palestině dlouhotrvající deště, kdy jsou ovce uzavřeny a volně se nepasou. Proto příběh s pastýři musí být jiného data než v zimě. To, že jsou Vánoce slaveny na konci prosince, je proto, aby se tyto svátky spojily s římskými slavnostmi zimního slunovratu zvanými Saturnálie. Stejně jako Římané i Babylóňané slavili v této době narození boha slunce.
Pro některé je toto znamením, že celé křesťanství je podvrh. Pro některé křesťany tato zpráva znamená závěr, že slavit Vánoce je chybou, protože slavíme pohanské svátky a proto je neslaví. Jiní – a těch je asi většina, podobné věci neřeší a jsou rádi, že jsou Vánoce – pohanství nepohanství. Jak to ale je? Komu patří Vánoce?
Je jisté, že Ježíš se 24. 12. nenarodil a dále je jisté, že přesný datum jeho narození nevíme. Zajímavé také je, že naši slavnost Vánoc 24. prosince křesťané v prvních třech stoletích neznali. Až do začátku 4. století byl tento den, později jedno z hlavních dat církevního roku, zcela opomíjen. Nepřipadala na něj žádná zvláštní bohoslužba ani nebylo zmiňováno Kristovo narození. Ještě dříve, než se na Západě začalo slavit Kristovo narození, na Východě se slavilo 6. ledna. Zpočátku nebylo důležité spojovat tuto slavnost s nějakým konkrétním datem, a to z prostého důvodu: ačkoli se objevily mnohé pokusy spočítat datum Kristova narození, církev byla prakticky zajedno, že tento den je neznámý. Vánoční stromek a tradice jeho zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z německých měst z protestantského prostředí. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice z roku 1570. Do soukromých prostor začal pronikat až v polovině 17. století. Německé prostředí opouští až v 19. století.
Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk. V mnohém měla pravdu, protože to byly prý germánské kmeny, které kdysi o zimním slunovratu uctívaly boha Wotana. Podobně i Keltové ozdobenými stromky či větvemi uctívali boha Slunce.
Proč o tom ale píšu? Znamená to, že máme Vánoce přestat slavit? Nebo je slavit máme, ale alespoň s pocitem viny?
Když čteme betlémský příběh, pak se nám v něm stejně jako v otázkách okolo Vánoc míchají dva světy – svět andělů, duchovního svět a zároveň svět náš, svět pastýřů, jeslí, ale i svět, který je někdy krutý a má daleko od ideálů. Tyto dva světy zde byly, nadále jsou a prolínají se. Důležité je, že onen svět duchovní, neviditelný ovlivňuje svět, který vidíme. Bůh nás nevede k tomu, abychom ze světa utekli, nebo vymysleli vše jinak, ale abychom světu kolem nás dali nový význam, novou náplň.
S datem 24. 12. přišli pohané, stejně tak vánoční stromeček nemá opodstatnění v Bibli. Jenže i mnoho jiných zvyků, které dnes děláme, přišli nevěřící. Ale jak bylo napsáno, my těmto zvykům můžeme dát jiný význam nebo obsah. Je to jako se svatebním prstenem. Ani na něj nepřišli křesťané a zcela jistě se o něm nepíše v Bibli. Ale přesto ho nosíme a jako křesťané dáváme manželství a tedy i symbolu prstenu nový význam.
Otázkou je, jaký význam tedy mají Vánoce? Co je na nich pro nás mimořádného? Jistě – to, že se narodil Ježíš, že se mocný Bůh snížil a stal se člověkem. Ale co ještě dalšího? Jaký jim dát význam?
Pro mnohé židy bylo nepředstavitelné, že se jejich král narodí v cárech. Nás může tahat za uši to, že král ke svému narození využije zcela pohanské zvyky a že s tím pohanským svátkem nějak nezakročí. Když už ne proti stromečku, tak nám alespoň mohl dát vědět, kdy se narodil. Nějaký přesný datum a nespojovat Vánoce se slunovratem. Alespoň bychom měli pokoj před všetečnými otázkami. Jenže Bůh nám život v tomto a v mnohém dalším neusnadňuje. Nenechá nás spolehnout se na nějaký přesný datum, na nějaké číslo, místo a tak nás nakonec nechá napospas jen jemu. Zároveň když se mu vydáme napospas, můžeme mnoha věcem života dávat nový význam a smysl.
Pokud se z vánoc vytratí Ježíš, pak se skutečně jedná jen o pohanské svátky, o nic víc než svátky slunovratu a o uctívání bohů, kteří se pouze jinak jmenují. Není to sice starogermánský Wotan ale konzum. B. Manning to popsal takto: Jak se blíží vánoce, měli bychom si položit upřímnou otázku: chci být křesťanem nebo chci pouze vypadat jako křesťan? Cokoli o Vánocích, co se nesoustředí na Krista – stromeček, ozdoby, kapr, vyměňování dárků ba i zpívání, jsou jen prázdná gesta. Požehnaní jsou ti, kdo vidí Boha přes všechny vánoční nástrahy a zakoušejí radost, které tento svět nerozumí. Jak někdo řekl: Ježíš nehraje žádnou roli, pokud nehraje hlavní roli.
Jedno ze jmen, které Ježíš dostane je Immanuel, tedy Bůh s námi, Bůh je na naší straně. Nesprávná interpretace je, že Bůh je s námi, protože dělá, co chceme, že nám plní naše přání, že nám snad někdy i ulehčí život a odmete nějakou tu větev či kámen z cesty. Někdy jistě ano, ale vždy ono Bůh s námi znamená, že je s námi nebo na naší straně když ho následujeme. Když se Ježíš a náš život dostávají do průsečíku. A tak nakonec je jedno, kdy se Ježíš přesně narodil. Klíčové je, jaké místo dáváme Kristu. Pokud žádné, minimální, pak jsou Vánoce jen pokračováním starých dobrých pohanských svátků. Klíčový je totiž obsah a to jak v našich životech, tak v nakonec i o Vánocích.
Pastýři jsou u stáje před Ježíšem uchváceni obrovskou radostí a údivem. Na betlémském poli našli úžasný poklad, perlu, která je zabalená do plenek a leží v jeslích. Najednou vše ostatní jsou jen levné, barevné, falešné cetky. Když budeme rozbalovat dárky, možná si budeme říkat, rád bych spatřil to či ono. To je v pořádku, zároveň bych nám moc přál a to nejen o Vánocích, abychom dokázali spatřit Ježíše. Abychom byli jako Řekové z Jana 12 kapitoly, kteří přišli za Filipem a řekli mu: Chceme spatřit Ježíše. O něj totiž běží…
Ještě jednou B. Manning: Církev se nemůže obejít bez ztroskotanců u stáje. Ti totiž zachraňují Spasitele a já bych dodal i církev z tenat konvence a sevření organizovaného náboženství. Slouží tím, že jsou tiše přítomni a jejich služba není poznamenána soutěživostí či potřebou vítězit. Dokonce si sami mohou připadat jako ti, kdo prohrávají. Kdyby světu poklonkovali, pak by je svět možná uznával, ale mínění světa je nezajímá. Existence tohoto malého stádečka ztroskotanců má jediné zdůvodnění: Ježíšovu osobní přitažlivost.
DavMoc bych nám všem přál, abychom tuto přitažlivost, skrytou ve slovech Bůh je s námi mohli zakoušet nejen tyto Vánoce. Ježíš se nenarodil 24. 12., stromeček nemá oporu v Bibli, stejně tak i ozdoby, ani dárky, nemají oporu v Bibli, ale pokud Vánoce spojíte s Kristem, dáte tomu všemu nový obsah. A o to běží především…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 22. prosince 2020 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
8 Komentáře
Karel Krejčí
Jako děti jsme se nepochybně všichni těšili na dárky od Ježíška. Pak ale dříve či později přišla doba, kdy jsme pochopili … Ale Ježíš nám dal opravdu dar a velice cenný – Nový Zákon. A pokud jej pomyslně rozbalíme, zjistíme, že je v něm ukryt On sám. A Ježíš je dar, který nikdy neomrzí a nerozbije se, ale naopak – je to dar věčné svobody a lásky pro celý život i celou naší budoucnost …
Olga Nedbalová
Moc pěkné, kdo by nechtěl dar, který se nikdy neomrzí ☺️
Jan Krásenský
Hmm, tak prý nevíme, kdy se narodil Kristus, ale určitě se nenarodil 24. prosince. Tak to je jistě pravda, protože Židé neznali prosinec a měli lunární kalendář, podle kterého se řídí i křesťanské velikonoce. Na druhou stranu, pokud neznáme datum narození Krista, je tu pravděpodobnost asi 1:365,24219, že tomu tak stalo 24. prosince. Ovšem narození Krista slavíme 25. prosince (https://1url.cz/2zbht). Kdysi lidem začínal den západem Slunce. Pravoslavní slaví vánoce 6. ledna ze stejného důvodu, proč bolševický převrat začal 25 října, ale u nás byl už 7. listopad. Každý rok čtu a slýchám, jak to ve skutečnosti s narozením či nenarozením Ježíše Krista bylo, Kdysi to byli jen bolševici, jejich škola a osvěta a přesto se jim nepodařilo vánoce zbavit Boží přítomnosti. Nyní to píší i na křesťanských webech, pokrok zkrátka zastavit nelze. Proto uvádím dva zajímavé odkazy, které se k datu narození Krista vztahují.
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=15695
https://www.isidorus.net/show/felietony,57,Kdy_se_narodil_Kristus
Pro mne osobně není představitelné, že vy krátce po éře mučednictví, přijala církev umělé datum narození Ježíše Krista, takový kompromis nebyl možný, vždyť by to byla vědomá lež a rouhání Hospodinu, pro daleko malichernější spory docházelo k rozštěpení církve, o čemž nejsou zprávy.
Mirek P.
S těmi dekonstrukcemi buďme opatrnější https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/jezis-se-narodil-25-prosince-josef-kolacek
A co se týká těch údajných dešťů, to mi taky nesedí, když se podíváme na prosincové počasí v současném Izraeli
https://www.kam-a-kdy.cz/when/st-edni-v-chod/izrael/prosinec/
Adam Jíra
Ono mohlo byt pred 2000 lety jine klima. Ale to je fuk, my odletali z Izraele na Silvestra a prset zacalo cca dva tri dny pred tim 🙂 ono taky zalezi, kde presne jste, Jeruzalem je nejakych 800 m n. morem a je tam chladneji, naopak u Mrtveho more se dalo koupat 😀
Maja
Ano, Bůh je stále s námi, naše jistota, kdo jiný tohle dokáže?
Eva Hájková
Děti Vánoce milují. Vánoce strávené uprostřed rodiny v nich zanechávají krásné vzpomínky po celý život.
EVA URBANOVÁ
Bratr Martin Pinc při Krista?
23. 12. 2010 19:00:00
Vánoce jsou přede dveřmi, a tak se v médiích objevilo mnoho úvah a spekulací, jak došlo k tomu, že křesťané slaví Vánoce zrovna v období zimního Slunovratu. V jednom se jejich autoři shodují – totiž v tom, že Ježíš Kristus se rozhodně v tento čas nenarodil. Jak to ale vypadá (a zasvěcení už nějakou dobu vědí) na základě nejnovějších vědeckých výzkumů, nemají pravdu.
Narození Páně. Zdroj: InternetNarození Páně. Zdroj: Internet
Díky dokumentům z Kumrámu bylo možno totiž přesně určit, že se Ježíš narodil 25. prosince. Je to mimořádný objev, který nemůže být zpochybňován jako apologetický, protože jej udělal Žid, docent Jeruzalémské univerzity Shemarjahu Talmon. – Narodil-li se Ježíš 25. prosince, pak k panenskému početí došlo devět měsíců předtím. A křesťanské kalendáře slaví 25. března Zvěstování Páně. Ale z Lukášova evangelia víme, že archanděl Gabriel Marii oznámil jako znamení: „I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří a je už v šestém měsíci …“. Starobylé východní církve slaví mezi 23.-25. září početí Jana Křtitele. Pořadí dat, zakládajících se na tradici, jež se nedala ověřit. Lukášovo evangelium začíná historií starých manželů Zachariáše a Alžběty, která se už smířila se svou neplodností, jedním z nejhorších neštěstí v Izraeli. Zachariáš byl knězem z Abiášovy kněžské třídy. „A když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem službu,“ zjevil se mu archanděl Gabriel a oznámil mu, že navzdory vysokému věku budou mít s Alžbětou syna – „a dáš mu jméno Jan … Bude veliký před Pánem“.
Ta historie je dobře známa, ale že by onen Lukášův údaj „z Abiášovy kněžské třídy“ mohl být tak významný, to si nemysleli ani velcí exegéti po dlouhá staletí. Ve starém Izraeli byli kněží rozděleni do 24 tříd a střídali se podle neměnného pořádku při chrámových obětech dvakrát do roka. Vědělo je, že Zachariášova kněžská třída, totiž Abiášova, byla osmá. Ale nikdo nevěděl, na kdy připadal její turnus.
Až profesorovi Shermajahu Talmonovi se podařilo za pomoci jiných odborníků a zvláště rozborem svitků Kumránské knihovny upřesnit chronologické pořadí, v němž se střídalo 24 kněžských tříd při obětech v Jeruzalémském chrámu. Byla tady pravděpodobná tradice východních křesťanů, která klade oznámení Zachariášovi, že se mu narodí syn, mezi 23. a 25. září. Avšak tato pravděpodobnost se přiblížila jistotě, protože další badatelé podníceni objevem profesora Talmona rekonstruovali „přádelnický stroj“ oné tradice a dospěli k závěru, že ta tradice pochází přímo z prvotní židovsko-křesťanské obce v Jeruzalémě. Velmi starobylá a také náramně houževnatá (a dodejme – spolehlivá) je tradice Východních církvi, jak to bylo ostatně potvrzeno už mnoha jiných případech.
A tak tedy to, co se zdálo jako nějaký zbožný mýthus, nabývá náhle úžasné, nové pravděpodobnosti: Řetěz události, který se táhne v rozsahu 15 měsíců. V září anděl Páně, Gabriel, oznámil Zachariášovi narození syna. Evangelista Lukáš upřesňuje: „Když skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala“ (Lk 1,21). V březnu po šesti měsících zvěstování Marii a její „Fiat“. Po třech měsících narození Jana; katolická církev je slaví 24. června. Po šesti měsících narození Ježíše. A touto poslední událostí dospíváme do 25. prosince. Ten den tedy nebyl stanoven čirou náhodou.
Vědcům jako je profesor Shemarjahu Talmon stačil Lukášův údaj, že Zachariáš byl z Abiášovy kněžské třídy a kumránské svitky, aby potvrdil tradici prvotní jeruzalémské obce i datum Ježíšova narození – 25. prosince.
Tuto informaci českým posluchačům zprostředkoval už v roce 2008 Josef Koláček ve Vatikánském rozhlase.
Zdroj: https://pinc.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=169670nesl ve svém blogu zajímavé zjištění přímo z Izraele.Ježíš se narodil 25.12.