Ve slově spokojenost se skrývá slovo pokoj, ale i spojení po-kojení. Tedy vidíme obraz dítěte, které je nasyceno, protože dostalo nezbytnou potravu od nejbližší osoby na světě. Vidíme dítě, které prožívá pokoj, protože je po-kojení. Stačí mu k tomu dvojí – základní strava a milovaná bytost. Co víc si přát, a to nejen v dětství, ale i v dospělosti?
Problém je, že spokojený člověk je nepřítelem konzumu, který je postaven na touze mít neustále víc. A tak jakkoli žijeme v bohaté společnosti, jsme obklopeni nespokojenými lidmi, sami se nespokojenými stáváme a otravujeme život sobě i druhým. Základem konzumní společnosti je stimulace poptávky, která generuje výdaje, které následně vedou k ekonomickému růstu. Jsme ohlupováni reklamou, která v nás stimuluje pocit, že ke štěstí a pokoji potřebujeme tisíce věcí a zážitků.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Ruská agrese – když se lež stane pravdou
Sice víme, že to tak není, ale… tohle bychom si přece jen měli na sebe pořídit, koupit do bytu, do auta, do této destinace bychom určitě měli zajet, tohle bychom měli zažít, vidět. Nakonec si to či ono pořídíme, to či ono zažijeme a náš pocit štěstí vydrží další měsíc, abychom si následně uvědomili, že potřebujeme něco dalšího.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Neuvědomujeme si, že neustálým generováním nespokojenosti je konzumní společnost sofistikovaným mechanismem hnána nikoliv ke spokojenosti, ale k nespokojenosti. Rabbi Sacks píše, že „ještě žádné otroctví nebylo tak příjemné jako konzumerismus. Ale pořád je to otroctví, protože navzdory automatizaci a užívání počítačů a dalších zařízení, jež nám šetří čas a práci, pracují dnes lidé více než před padesáti lety, aniž by měli pocit štěstí. To je syndrom zlatého telete naší doby.“ Dále pokračuje: „Náboženství naší doby se jmenuje konzum, jeho katedrály jsou nákupní střediska a největším hříchem je mít loňský model. Nakupováním či cestováním se nám má zlepšit nálada, v obojím nalézáme spásu. Hříchy budou smazány prostřednictvím kreditní karty.“ Jenže jak praví rabi Ben Zoma: „Kdo je bohatý? Ten, který se raduje z toho, co má.“
Paradox naší doby dobře vystihuje následující rčení: „K finančnímu krachu došlo proto, že si lidé půjčovali peníze, které nemohli splácet, aby si koupili věci, které nepotřebovali, aby dosáhli štěstí, které netrvá.“
Pochopitelně že tento konzumní styl se někdy přenáší i do církví, kdy je úplně jedno, zda se jedná o církev „moderní“ či „tradiční“. Oba „druhy“ mají společné, že do nich lidé chodí především konzumovat. Kde je lepší nabídka, tam jdou. Jen změnili hypermarket. Jednou je to chrám konzumu, pak chrám ducha. Výsledek někdy bývá stejný jako u materiálního konzumu – prázdno. Člověk byl totiž stvořen tak, aby konzumoval až poté, co dal.
SOUVISEJÍCÍ – David Novak / Dugin a ruský fašismus jako ideologické pozadí války na Ukrajině
Možná, že skutečně šťastní budeme, až nám dojde následující: „Štěstí nespočívá v tom, co kupujeme, kde jsme byli, ale v tom, kým jsme. Skutečné spokojenosti nedosáhneme tím, že budeme hledat a trápit se tím, co nám chybí, ale že budeme děkovat za to, co máme. Nikdy nesmíme dovolit (pokud to jen trochu půjde), abychom byli tak zaměstnáni živobytím, že zapomeneme na život a bytí…
Když se vrátím k původnímu obrazu dítěte po kojení, pak konzum říká, že naplnění základních potřeb a milující člověk prostě k pokoji a štěstí nestačí. Možná že jednou z velkých výzev naší doby je poznat, že to stačí.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 19. května 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
4 Komentáře
Karel Krejčí
Bratře Nováku,
sice se dá z tohoto komentáře vyčíst, že jste jaksi nad věcí a máte pod kontrolou a vychytané silné a slabé stránky člověka jako takového a co jej dokonce dělá či nedělá šťastným. Ovšem ve Vašem předcházejícím komentáři jste tento duchovní nadhled nepoužil a zcela podlehl klamu tohoto světa. Prostě jste si zahrál na Boha, přesně tak, jak to had řekl ženě: “ …… budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé.“ Nejste jediný, kdo dělá takovéto literární výlety z tohoto konzumního světa do duchovního a obráceně.
Moje reakce na komentáře jsou nepochybně příkré a silně v nich převládá kritika. Toho jsem si vědom. Ale stejně tak mnoho jiných komentářů je naplněno jakýmsi nábožným sentimentem, kdy na jedné straně je Bůh láskyplně opěvován a vyzdvihován a v jiných situacích stejně tak zatracován, jako by prostě neexistoval a proti své přirozenosti se dokázal zapřít. To je ale naprostý nesmysl a je v naprostém rozporu s Ježíšovým výrokem, že jeho Otec pracuje neustále. I bez podpory onoho výroku, nelze si představit Boží neexistenci ani na okamžik.
Omlouvám se všem čtenářům, které jsem tímto nijak nepovzbudil na jejich duchovní cestě, ale z mého pohledu, těch falešných představ jak o konzumním světě tak i o tom duchovním je již nějak příliš.
Eva Urbanová
Děkuji moc.
Vzhledem k tomu že pracuji v hypermarketu vím jak je tenšlánek pravdivý.
Jsem také členka malého sboru.
Na pohled je nás hodně.Ale stále nás chodícca 30 kterým jde jen o setkání s Pánem a spolu navzájem.
Konečný Fr.
Demonstranti z akcí Milionu chvilek si vybojovali vítězství – základní potřeby budou. Ještě by bylo dobré vystoupit z EU, protože přece jenom žijeme v hříšném blahobytu, který odvádí lid od pravých hodnot.
Jiří Aron
Konzumismus je problém, který souvisí s hříchem modlářství, protože namísto Boha člověk uctívá věci, zážitky a nebo „lajky“ tedy obdiv a přízeň druhých lidí.
Jaké nám pan Novák nabízí nabízí řešení.
Říká, že ke spokojenosti stačí dvojí, základní strava a milovaná bytost. Co víc že si přát, a to nejen v dětství, ale i v dospělosti.
Nepomůže nám ani citace obou rabínů. Hříchy nebudou samozřejmě smazány „prostřednictvím kreditní karty“, podobně tak ani jejich náboženské obřady. Kristus řekl. že hřích světa je v tom, že v Něj nevěří. Kdo nemá tj. nevěří v Syna, nemá ani Otce. Oba nemají řešení na modlářství.
Ve stejném duchu text i končí nepřímým tvrzením, že k pokoji a ke štěstí stačí naplnění základních potřeb a milující člověk. Od uctívání velkých věcí a majetku se tedy máme obrátit k základním (ale stále jen) věcem a k člověku. Nestačí to.
Jan 6:35: „Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.“