David Novák: Sociální sítě a znásilněná dívenka

Jedna z charakteristik sociálních sítí je, že mnohý uživatel nepoužívá sociální média proto, aby si rozšířil obzory, ale aby se uzavřel do své komfortní zóny, kde se sdílí o tom, čemu věří a co chce slyšet. Sociolog Z. Bauman tento fenomén nazývá ozvěny vlastního hlasu nebo ozvěny vlastní tváře. Jinak se tomuto fenoménu říká jeskyně ozvěn. Studia chování lidí na facebooku ukázala, že lidé většinou sdílejí informace, které potvrzují jejich předsudky a zároveň věnují jen malou pozornost pravdivosti a faktům. Prostě si chceme potvrdit to, co si myslíme, že je pravda a dohledáváním se pravdy se moc nezdržujeme. Když to sdílí můj kamarád tak to tak asi bude… funguje to jako ozvěna. To co sdílím, se mi ve stejné podobě vrátí.

Ukážu to na jednom příkladu z křesťanského světa. Drtivá většina křesťanů velmi vítá postoj D. Trumpha a M. Zemana vůči státu Izrael, konkrétně že na rozdíl od desítek jiných států uznaly Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Pro mnohé toto bylo signálem, koho volit za prezidenta. Potvrzuje to pohled mnohých o hodných Izraelcích a zlých Arabech. Když byl Jeruzalém vyhlášen americkým prezidentem jako hlavní město Izraele, napsal jsem blog s názvem Jeruzalém JE hlavním městem Izraele. Článek lítal po sociálních sítích a měl dobré odezvy. Jenže po pár dnech mi přišel zajímavý e-mail:

Víš, že s tebou tentokrát vůbec nesouhlasím?! 🙂 Ani politicky, ani co se historických faktů ohledně dějin Státu Izrael týče… Četl jsi moderní izraelské historiky? Segeva, Pappého, Sanda… Něco mám v pdf, mohu poslat; něco je už i v češtině. Není to ale příliš budující četba… Osobně si myslím, že dnes už víc než o interpretaci (dávné i nedávné) historie jde o interpretaci dneška, současného chování Státu Izrael vůči Palestincům a tzv. izraelským Arabům. I v tom se snažím vycházet z židovských, resp. izraelských zdrojů; samozřejmě ne těch (pro)vládních. A opět, mnohé je neveselé, truchlivé… hnusné. Teologii do toho vlastně nechci příliš plést; a když tak tu, kterou jsem před lety slyšel od jakýchsi mesiánských židů a nedávno od některých izraelských myslitelů: že nesmí rozhodovat zaslíbení (domnělý nárok na půdu), ale tóra (láska k bližnímu, právo a spravedlnost). Více např. https://www.youtube.com/watch?v=vQHTx9nNHg0

Mohl bych pokračovat, ale pro ukázku to stačí. Nejjednodušší řešení by bylo milému kamarádovi odepsat něco ve smyslu, že je „neomarxista“, „levičák“, že „nemá rád Izrael“ a nebo… a nebo poctivě číst zdroje, se kterými jednak nesouhlasím a jednak jsem o nich ani nic nevěděl (pochopitelně pokud vás tato problematika zajímá). Výše zmiňovaní historici předkládají jiný pohled, než jsme zvláště v křesťanských kruzích zvyklí. Nakonec si názor musí udělat každý sám, ale chceme slyšet i druhou stranu? Slyšet i hlasy nevítané? Nebo druhou stranu prostě eliminujeme a budeme s přáteli sdílet to, o čem jsme přesvědčeni?

Stejné platí o migraci, Islámu, genderu a vlastně o všem. Přiznejme si, že nechceme fakta, chceme jen potvrzení našich faktů. Pak ovšem platí heslo, nevěř nikomu kromě těch, kdo sdílejí tvé vlastní předsudky. Kdo je nesdílí, toho si buď vymaž z přátel anebo jeho názory ignoruj. Vytvoř si svůj vlastní vesmír a bude ti dobře.

Jak funguje dezinformace a život v jeskyni ozvěn ukážu na příkladu z roku 2016. V Russia Today a Sputnik (ruské média působící v Německu) se objevila zpráva, že tři migranti znásilnili nezletilou dívenku ruského původu. Zpráva vyvolal takovou reakci, že se do případu vložil dokonce ministr zahraničí S. Lavrov, když v propagandistickém duchu napsal: „Informace o zmizení naší Lisy byla dlouho zatajována. Doufám, že problémy s migrací nepovedou k pokusu politicky korektně přemalovávat skutečnost.“

Problém byl „pouze“ v tom, že k žádnému znásilnění nedošlo. Vše začalo tak, že rodiče Lisy, ruští emigranti oznámili na policii, že jejich dívka je nezvěstná. Policie okamžitě vyhlásila pátrání. Nakonec dívka sama přišla domů a doma a pak i na policii si vymyslela, že byla znásilněna, na což se rychle přišlo. Mezi tím se ale případu chytlo několik extremistických serverů s tezí, že dívku znásilňovalo pět Arabů po dobu, kdy byla nezvěstná. Případ došel tak daleko, že se přes facebook začala svolávat demonstrace proti uprchlíkům a Arabům. Když se ukázalo, že to vše byl jen hoax, nikdo se neomluvil. Někteří dokonce reagovali tak, že „by se to stát mohlo, protože arabáci a uprchlíci jsou nadržený“. Jinými slovy hledat lež nebo pravdu? A proč, není to nakonec jedno, přece účel plní prostředky a pokud lež potvrzuje „moji pravdu“ anebo „pravdu mojí komunity“, pak to vlastně až taková lež není.

Toto je jen pár příkladů, ze kterých nechci udělat závěr, že sociální sítě jsou ďáblovo dílo, ani nechci relativizovat otázky migrace, stejně tak stále více vidím, že problém Izraele je vícevrstevný. Chci jen napsat, že díky sociálním sítím se každý tak trochu stává novinářem a je zodpovědný za to, co šíří. Zároveň na nás sociální sítě kladou nárok hledat pravdu.

Dá to fušku, mnohem větší než si jen potvrdit, co chci slyšet. Ale stojí to za to a možná právě křesťané, by v tomto mohli jít příkladem. Třeba proto, že Ježíš tak často o pravdě hovořil.

Autor: David Novák, předseda Rady CB Zdroj: blog Davida Nováka Foto: CC Search